&editionNumber=111
&editionVolume=3789
&centralHeader=Krach jednání o příměří
&mainArticleHeader=Jednání byla přerušena
&mainArticleText=Na konferenci v Pchanmundžomu americká strana nadále prosazuje politiku protahování a maření mírových rozhovorů. Západní imperialisté k tomu využívají otázku repatriace válečných zajatců, která zůstává jediným nevyřešeným problémem na cestě k uzavření příměří.
V rozporu se všemi mezinárodními dohodami americká strana otevřeně odmítla repatriovat všechny válečné zajatce držené americkým velením a navrhla výměnu jednoho za jednoho. Tímto manévrem se americké velení pokusilo osvobodit všechny své válečné zajatce, zatímco po podpisu dohody o příměří hodlalo pro své účely zadržet značnou část severokorejských a čínských zajatců.
Stanovisko Severní Koreje a Číny je takové, že se váleční zajatci po uzavření příměří vrátí do svých zemí. Spojené státy však čínské a korejské zajatce propustit nechtějí, protože se je různými metodami — především mučením, hladověním a hrozbou popravy — pokoušely přinutit požádat o politický azyl a zvolit si „svobodu“. Korejci mají zůstat v Jižní Koreji, zatímco Číňané mají být internováni na Tchaj-wanu.
Tyto požadavky amerických představitelů korejsko-čínská strana odmítla. Americká strana prohlašuje, že váleční zajatci Korejské lidové armády a Čínských lidových dobrovolníků se nechtějí vrátit do vlasti, a prosazuje požadavek takzvané „dobrovolné repatriace“.
Soudruh Čou En-laj tento americký trik rychle odhalil.
Píše: „Američané souhlasili s návratem 83 000 válečných zajatců a Korejci jsou připraveni s tím souhlasit. Nevzali však v úvahu, že Američané hrají vychytralou hru, protože z těchto 83 000 je 6 400 Číňanů a zbytek Korejci. Američané mají vrátit dalších 13 600 čínských dobrovolníků, ale nechtějí to udělat, a současně jsou připraveni vrátit 76 000 Korejců. To dokazuje, že hrají provokativní hru a snaží se vrazit klín mezi Číňany a Korejce.“
Když se představitelé amerického velení přesvědčili, že tento způsob řešení otázky repatriace je pro korejsko-čínskou stranu nepřijatelný, dnes demonstrativně opustili jednání a tím je znovu zmařili.
Ve svém dopise soudruhu Stalinovi soudruh Čou En-laj uvedl, že Severokorejci a Číňané drží celkem 12 000 válečných zajatců vojsk OSN, z toho 7 400 Jihokorejců. Stalin navrhl sdělit Američanům, že pokud zadrží určité procento korejských a čínských válečných zajatců, Severokorejci a Číňané zadrží stejné procento jihokorejských a amerických zajatců až do konečného vyřešení otázky výměny.
Během dne nepřítel zinscenoval další provokaci poblíž sovětských hranic. Včera nad jižními ostrovy Kurilského souostroví sestřelily sovětské stíhačky La-11 průzkumný letoun RB-29. Všech osm členů jeho osádky zahynulo.
Letoun s neobvyklým jménem „King's Bonnet“ vzlétl z letecké základny Jokota (v textu rovněž označované jako Nemuro) na japonském ostrově Hokkaidó. Jeho úkolem bylo provádět průzkum sovětských radiotechnických zařízení na poloostrově Kamčatka.
Během letu americká osádka třikrát narušila sovětskou hranici. Po třetím překročení ji o minutu později zachytila hotovostní dvojice stíhaček 368. stíhacího leteckého pluku — nadporučíci Vladimir Lesnov a Boris Žirjakov.
Američané na ně ze vzdálenosti jednoho kilometru zahájili palbu ze zadních střelišť. Teprve po třetím útoku nepřítele, když bylo zřejmé, že narušitel natřený charakteristickou zelenou barvou nehodlá uposlechnout jejich požadavků, zahájili sovětští piloti odvetnou palbu s cílem letoun zničit. Americký průzkumný stroj vzplanul a vysokou rychlostí se zřítil do vody. Současně byly slyšet dva výbuchy.
Takové provokace a úskoky dokazují jediné: nepřítel chápe, že na bojišti utrpěl porážku, a proto je připraven udělat cokoli, jen aby svou špatnou hru zakryl dobrým výrazem!
&secondaryArticleHeader=Nepotopitelná letadlová loď amerického imperialismu u čínských břehů
&secondaryArticleText=Tchaj-wan je nedílnou součástí čínského území. Součástí čínského státu se stal dávno předtím, než se na mapě světa objevily Spojené státy americké. Roku 1895 se Tchaj-wanu zmocnilo Japonsko, které jej Číně odebralo v důsledku čínsko-japonské války v letech 1894–1895. Obyvatelé ostrova ani čínský lid však toto násilné zabrání nikdy neuznali za legitimní a nadále ostrov považovali za součást čínského území. Postoj čínského lidu za druhé světové války podpořily spojenecké mocnosti bojující proti militaristickému Japonsku, včetně Spojených států, jak bylo zaznamenáno v Káhirské deklaraci z roku 1943. Postupimská deklarace z roku 1945, podepsaná také představitelem Spojených států, ustanovení Káhirské deklarace slavnostně potvrdila.
Proč tedy vládnoucí kruhy USA odmítají plnit své závazky a dělají vše pro to, aby Číně zabránily vykonávat nad tímto ostrovem svrchovanost?
V důsledku revoluční občanské války čínský lid pod vedením Komunistické strany Číny svrhl reakční kuomintangskou vládu a vytlačil kuomintangskou armádu z pevniny. Reakční režim, o nějž se američtí imperialisté opírali při snaze nastolit nad Čínou svou nadvládu, se zhroutil.
Spojené státy se však nechtěly vzdát svého snu o ovládnutí Číny a rozhodly se využít kuomintangské síly, které se uchýlily na Tchaj-wan. Amerika vzala Čankajška a jeho kliku pod svou ochranu. Americké válečné lodě začaly křižovat vody Tchajwanského průlivu oddělujícího ostrov od pevniny a americká vojenská letadla začala nad ostrovem hlídkovat. Americká armáda tak otevřeně zasáhla do čínské občanské války.
Američané považují vojenské základny na tomto ostrově za nejdůležitější článek řetězce amerických základen a agresivních bloků na Dálném východě a v jihovýchodní Asii.
Tibet byl dlouho dýkou namířenou proti Číně. Po druhé světové válce jej imperialisté hodlali využít jako předmostí pro boj proti národům Asie a bránili znovusjednocení Tibetu s Čínou. Aby plány imperialistů zmařily, přiblížily se k Tibetu jednotky Čínské lidové osvobozenecké armády a v květnu 1951 byla v Pekingu podepsána dohoda o mírovém osvobození Tibetu. Tibet, odříznutý od okolního světa, si až do poloviny 20. století téměř nedotčeně zachoval středověké poměry, nevolnictví a neomezený despotismus náboženství. Brzy bude tomuto tmářství konec.
Příklad Tibetu ukazuje, že není daleko den, kdy budou Američané a jejich přisluhovači z Tchaj-wanu vymeteni železným koštětem a ostrov se znovu stane součástí Číny!
&fakeArticle1Header=Korejští hrdinové jsou znovu v boji!
&fakeArticle2Header=Afrika se zbaví kolonizátorů!
