&editionNumber=112
&editionVolume=3790
&centralHeader=Nepřítel bude poražen!
&mainArticleHeader=Bitva o White Horse Hill
&mainArticleText=Boje na těžce zkoušené korejské půdě pokračují. Nepřítel zmařil mírová jednání a současně se aktivně připravuje překonat poziční krizi a zahájit ofenzivu. Jednotky Korejské lidové armády a Čínských lidových dobrovolníků se proto rozhodly nepřítele předejít.
Novým bojištěm je výšina známá jako White Horse Hill. Jde o 395 metrů vysoký hřeben zalesněných kopců, který se táhne přibližně tři kilometry od severozápadu k jihovýchodu a leží na území kontrolovaném americkým IX. sborem. Je to důležité předsunuté postavení ovládající údolí Yokkok-chon a západní přístupy k Čchorwonu. Ztráta této výšiny by přinutila nepřátelský IX. sbor ustoupit na vyvýšeniny jižně od Yokkok-chonu v oblasti Čchorwonu, připravila by jej o tamní silniční síť a otevřela celý prostor Čchorwonu útokům a pronikání našich sil.
Dnes začaly aktivní bojové operace nepřátelským leteckým útokem na jednotky Čínských lidových dobrovolníků, po němž naši spojenci přešli do protiútoku. Boje pokračují se střídavými úspěchy.
Se střídavými úspěchy pokračují také boje ve vzduchu. Vedle vítězství utrpěli naši piloti a jejich soudruzi z Číny a SSSR také ztráty. Dnes kapitán Karl Dittmer z 335. stíhací perutě sestřelil poblíž letiště Mjaogou nadporučíka Alexeje Pavloviče Svičkara z 878. stíhacího leteckého pluku, který zahynul. Američané uvedli, že ve vzdušných bojích 4. října a dnes sestřelili čtyři MiGy-15, přičemž se podle nich vyznamenali pouze piloti 4. stíhacího křídla. Za tento týden bojů Američané přiznali ztrátu jediného F-86 z 334. stíhací perutě, jehož pilot Myron Stouffer padl do zajetí. Dne 6. října jej sestřelil nadporučík V. A. Smirnov. Dnes piloti 518. pluku kapitán V. G. Kazakov a nadporučík M. P. Kalitov ohlásili sestřelení dvou F-86. Protože však Američané dnes přiznali ztrátu jednoho F-84 ze 474. křídla, je pravděpodobné, že piloti 518. pluku v tomto boji nebojovali se Sabry, nýbrž s Thunderjety.
Ať se však nepřítel ze svého vítězství neraduje. Naše padlé soudruhy pomstíme! Hrdinská vojska Korejské lidově demokratické republiky a čínští dobrovolníci se zbraní v ruce brání mír. Jejich úspěchy a vítězství jsou úspěchy a vítězstvími věci míru. Boj proti americké invazi do Koreje má proto nesmírný význam pro všechny mírumilovné národy, pro proletariát všech zemí a pro demokratické síly celého světa. Těší se nejvřelejším sympatiím a podpoře lidových mas všech zemí.
&secondaryArticleHeader=Hrdinný lid Indočíny bojuje za svou svobodu
&secondaryArticleText=Když lid Indočíny vytvořil nezávislou Vietnamskou republiku, bankéři z Wall Street považovali za rozumnější přenechat špinavou práci při potlačování lidového hnutí v Indočíně francouzským kolonialistům, jejichž hanebné činy všemožně podporovali. Protože se francouzská vláda sociálních oportunistů a katolíků zapřáhla do vozu amerického finančního kapitálu, američtí imperialisté si byli jisti, že jakmile tam bude nastolen „pořádek“, otevřou se jim dveře Indočíny dokořán.
Když se ukázalo, že vojska francouzských kolonialistů nejsou schopna vypořádat se s vietnamským lidem, američtí imperialisté ztratili trpělivost. Začali přímo zasahovat do boje proti národům Indočíny.
Na jaře 1947 zahájili francouzští imperialisté jednání s Bao Daiem, bývalým císařem Annamu, který abdikoval a předal všechny pravomoci vládě Vietnamské republiky. Bao Dai, který znal nálady vietnamského lidu, zpočátku váhal, zda přijmout francouzskou nabídku a formálně stanout v čele loutkového „autonomního“ režimu na Francouzi okupovaných územích Vietnamu. Snažil se od Francouzů vyjednat co nejvýhodnější podmínky.
Poté vstoupili na scénu američtí imperialisté. V září 1947 dorazil do Hongkongu, kde Bao Dai žil, známý politický diverzant Bullitt. Začal Bao Daie „zpracovávat“ a sliboval americkou podporu budoucímu loutkovému režimu. Bullitt navštívil také Francouzi okupované území Indočíny.
Výsledkem společného úsilí francouzských a amerických imperialistů bylo v květnu 1948 vytvoření „vietnamské vlády“, v jejímž čele stanul jako předseda vlády generál francouzské armády Nguyen Van Gua, který zapomněl dokonce i annamský jazyk. Dne 5. června 1948 podepsali představitelé této loutkové vlády a francouzský vysoký komisař v Indočíně Bollaert na palubě francouzského křižníku dohodu, podle níž Vietnam „vstoupil“ do „Francouzské unie“ a splnil všechny další požadavky, jejichž cílem bylo zachovat Indočínu jako francouzskou kolonii.
Na světě tak přibyla další loutková vláda, imperialisté z ní však prakticky nic nezískali. Vietnamský lid a jím vytvořená vláda vedená Ho Či Minem naopak ještě zesílily boj za skutečnou nezávislost a demokracii.
Představitelům Wall Street přibývalo „starostí“ s Vietnamem. V listopadu 1948 dorazil do Indočíny senátor Malone. Vytýkal vůdcům francouzských kolonialistů „neschopnost vypořádat se s domorodci“ a udílel pokyny francouzskému vysokému komisaři Pignonovi i „premiérovi“ Nguyen Van Guovi. Kolonialisté se znovu chytili Bao Daie jako záchranné kotvy. Ten mezitím odjel na Francouzskou riviéru a pokračoval ve smlouvání.
Francouzští imperialisté se s ním nakonec dohodli na ceně zrady a na jaře 1949 tento feudál souhlasil, že se postaví do čela loutkového režimu ve Vietnamu. Francouzsko-bao-daiovská dohoda, která neměla žádnou právní platnost, byla podepsána v Paříži 8. března 1949. Francouzská vláda si podle ní zachovala úplnou kontrolu nad vnitřní i zahraniční politikou Bao Daiova režimu. Francouzští imperialisté si rovněž vyhradili právo udržovat a budovat ve Vietnamu nové vojenské základny. Bao Dai se zavázal vrátit francouzským kapitalistům veškeré bohatství, které z této země uloupili.
Stručně řečeno, pod rouškou spojeneckého státu, který je součástí „Francouzské unie“, zůstává Bao Daiův Vietnam podle této dohody plnohodnotnou kolonií francouzského monopolního kapitálu. Vytvoření Bao Daiovy vlády a její podpis protinárodní dohody však pouze povzbudily vietnamský lid k ještě houževnatějšímu osvobozeneckému boji.
Vzhledem k politickému neúspěchu loutkové vlády Američané již od léta 1949 připravovali různé projekty aktivnějšího zásahu a získali souhlas londýnské vlády se začleněním Indočíny do „americké sféry odpovědnosti“.
V roce 1950 se vláda Bao Daie, císaře kavárenských šantánů, stále více dostávala na oběžnou dráhu amerického imperialismu. Aby urychlila pronikání amerických monopolů do Vietnamu, washingtonská vláda oficiálně „uznala“ loutkovou vládu Bao Daie.
V lednu 1950 předal „zvláštní vyslanec“ Jessup Bao Daiovi poselství americké vlády vyjadřující připravenost navázat s vietnamskou loutkovou vládou „nejužší vztahy“. V červenci 1950 navštívila Indočínu mise složená z Melbyho a generála Erskina. Tento americký generál s vojenskou přímostí prohlásil, že cílem americké vlády je vytvořit v Indočíně armádu schopnou nejen pacifikovat vietnamský lid, ale také se podílet na potlačování lidově osvobozeneckých hnutí v dalších zemích jihovýchodní Asie, včetně Koreje.
Od léta 1950 začala Trumanova vláda, která nastoupila cestu přímého hospodářského, politického i vojenského vměšování do zemí Asie a Dálného východu, posílat do Indočíny vojenská letadla, zbraně, instruktory a poradce, aby řídili válku proti Vietnamu. Po konferenci Truman–Pleven na začátku roku 1951 francouzští kolonialisté tvrdili, že Truman slíbil dodat do Indočíny velké množství zbraní. Fakta však již potvrdila, že američtí imperialisté nebudou mít ve Vietnamu o nic větší úspěch než v Číně a Koreji.
Válka proti Vietnamu je vedena v zájmu francouzsko-americké bankovní skupiny Lazar, kvůli koloniálním superziskům Indočíské banky a v zájmu amerických finančních magnátů lačnících po indoočínských zdrojích surovin a usilujících o přeměnu této země ve vojenské předmostí pro útok na Čínskou lidovou republiku. Do jisté míry to chápou dokonce i francouzští vojáci používaní jako potrava pro děla, kteří prolévají krev za zisky francouzských a amerických zazobanců. Hanebná koloniální válka ve Vietnamu je odsouzena k neúspěchu. Příklad korejského lidu, který se zbraní v ruce brání svou svobodu a nezávislost, posiluje v národech Indočíny víru v blížící se vítězství!
Společné úsilí amerického a francouzského imperialismu neotřáslo odhodláním indoočínských mas bojovat. Ve své hrdinské osvobozenecké válce pokračují s ještě větší energií a s naprostou důvěrou v konečné vítězství.
&fakeArticle1Header=Barma bude svobodná!
&fakeArticle2Header=Ruce pryč od Filipín!
