&editionNumber=114
&editionVolume=3792
&centralHeader=Intenzita bojů nepolevuje
&mainArticleHeader=Boje v Železném trojúhelníku pokračují
&mainArticleText=Po zhroucení jednání přešla vojska OSN a Jižní Koreje 14. října v centrálním úseku fronty do útoku. Zahájením této ofenzivy se nepřítel snaží obsadit postavení čínských dobrovolníků na výšinách severně od Kimhwy, odstranit tak výběžek zasahující do jeho obrany, odhalit systém tunelové obrany našich vojsk a vytvořit příznivé podmínky pro další ofenzivu.
Dne 14. října ve 4:30 ráno, po dlouhé dělostřelecké přípravě a leteckých úderech, při nichž byly téměř všechny pozemní ženijní objekty na kótě 597,9 a na severním vrcholu, kótě 537,7, zničeny, přešel nepřítel do útoku.
Hlavní nápor přijaly tři roty čínských dobrovolníků. Čínští vojáci obratně využívají ženijní stavby, odvážně přecházejí do protiútoků a způsobují nepříteli těžké ztráty.
Souběžně s uvázlými jednáními probíhaly vojenské operace v Železném trojúhelníku. Včera Američané za cenu těžkých ztrát obsadili kótu 598, ale Číňané se k nim pomocí tunelů znovu přiblížili na vzdálenost hodu granátem a rozhodným protiútokem je odrazili. Dnes se stejná situace opakovala na výšině „Jane Russell“. Číňané si počínali natolik „drze“, že po setmění vyslali několik skupin, které zasypaly americké zákopy granáty. Navíc dorazily významné posily.
Kopec je mezitím téměř nepřetržitě ostřelován. Čínské telefonní kabely se proto neustále přerušují a spojaři je nestačí opravovat. Tím lze vysvětlit, proč není čínské dělostřelectvo vždy využíváno účinně.
Současně jednotky Čínských lidových dobrovolníků, poté co se jim nepodařilo uspět v bojích o takzvanou výšinu „White Horse“, obsadily kótu 391 na linii Jamestown. Jednotky 9. pěší divize jihokorejské armády se ji pokoušejí dobýt zpět, avšak bez úspěchu.
Nepřítel se snaží zlomit odpor obránců tunelů a zničit je pomocí výbušnin, plamenometů a v některých případech i jedovatých látek. Za tímto účelem ničí východy z tunelů, uzavírá je kameny, pytli s pískem, kovovými sítěmi a ostnatým drátem, podkopává nejtenčí stěny tunelů, vhazuje dovnitř lahve se zápalnou směsí a chemické i zápalné granáty a používá plamenomety. Všechny jeho pokusy však byly marné. Čínští dobrovolníci využívají tunely jako výchozí postavení, přecházejí do protiútoků a způsobují nepříteli těžké ztráty. Boje pokračují.
Válka dál hřmí i ve vzduchu, přestože po prudkých bojích 11.–13. října zavládl na korejském nebi klid. Obě strany sice nadále provádějí bojové lety, naši a nepřátelští piloti se však do vzájemných bojů pouštějí jen zřídka. Od 12. října provedli sovětští piloti 64. stíhacího sboru celkem šest úspěšných vzdušných bojů s nepřátelskými letouny, v nichž sestřelili devět F-86.
Dne 14. října ukončil v SSSR svou práci XIX. sjezd Komunistické strany Sovětského svazu. Podle tradice jej zakončil projev soudruha Stalina, velkého vůdce a učitele sovětského lidu. Soudruh Stalin zakončil svůj projev k účastníkům sjezdu slovy: „Ať žije mír mezi národy! Pryč s válečnými štváči!“ A s těmito slovy lze jen těžko nesouhlasit!
&secondaryArticleHeader=Jižní Korea chce být svobodná
&secondaryArticleText=Koreu osvobodila z jha japonského imperialismu sovětská vojska v srpnu a na začátku září 1945. Američtí vetřelci nemohli uvalit koloniální otroctví na obyvatelstvo Severní Koreje, kde sovětská armáda zůstala až do konce roku 1948. Lid Severní Koreje vytvořil lidově demokratickou vládu, na jejíž volbě se podílely také lidové masy Jižní Koreje; američtí imperialisté se všemi prostředky snažili potlačit demokratické hnutí v jižní části Koreje, kterou okupovali. Americká vojska se v Jižní Koreji vylodila 8. září 1945 a vytvořila krutý imperialistický okupační režim, který uvěznil více Korejců než kdy předtím Japonci.
Po kapitulaci Japonska opustilo Koreu až 900 000 Japonců. Místo japonské správy vytvořili američtí generálové pomocný administrativní aparát složený z Korejců, bývalých japonských agentů a lidí, kteří dříve sloužili Japoncům.
Rozsáhlé pozemky, kterých se Japonci během své vlády v Jižní Koreji zmocnili, převzala po kapitulaci Japonska americká správa. Americké úřady ani neuvažovaly o jejich vrácení pracujícím rolníkům. Část půdy prodaly korejským statkářům a kompradorům. Většinu převedly na „Novou korejskou společnost“, kterou vytvořily v únoru 1946 jako nástroj amerického kapitálu k vykořisťování korejského zemědělství. Silné protiamerické hnutí v Jižní Koreji je však donutilo tuto společnost 22. března 1948 rozpustit, ovšem až poté, co již část půdy rozkradla.
Po komedii voleb v Jižní Koreji 10. května 1948 vytvořili američtí militaristé v této části země svou loutkovou vládu z bývalých japonských přisluhovačů a dalších politických podvodníků v čele s I Sung-manem. Tato vláda korejských ideových potomků Lavala, Bao Daie a Quislinga se v Soulu drží pouze díky vojenské, politické a hospodářské podpoře amerického imperialismu. Brutálně potlačuje nejen národně osvobozenecké a demokratické hnutí, ale také opozici v řadách korejské buržoazie. Útočí dokonce na některé poslance svého loutkového parlamentu, kteří se pokusili protestovat proti nestoudné protinárodní politice vládnoucí kliky.
Demonstrace, stávky, sabotáže a v letech 1948–1950 také ozbrojené partyzánské akce proti útlaku amerického imperialismu se v Jižní Koreji staly běžným jevem. Dokonce i mnohé pravicové buržoazní strany v zemi, které zpočátku podlehly demagogické americké propagandě, začaly roku 1948 vystupovat proti americké okupační správě a její politice. Dospěly k závěru, že tato správa a její loutková sestava v čele s I Sung-manem usilují o úplné koloniální zotročení Koreje.
Obyvatelstvo Jižní Koreje usiluje o uskutečnění stejných základních demokratických přeměn, jaké provedly pracující masy ve všech oblastech společenského a hospodářského života Severní Koreje za přítomnosti sovětské armády. Půda, kterou dříve zabrali Japonci a která předtím patřila statkářům, tam byla bezplatně rozdělena rolníkům. Do jara 1947 získalo v Severní Koreji více než 725 000 rodin bezzemků a chudých rolníků přes jeden milion hektarů půdy.
Korejský lid zvolil v srpnu 1948 Nejvyšší lidové shromáždění Koreje. Voleb se zúčastnilo nejen veškeré obyvatelstvo Severní Koreje, ale také 70 % obyvatel Američany okupované Jižní Koreje. Nejvyšší lidové shromáždění vyhlásilo lidově demokratickou republiku a ustavilo vládu vedenou vůdcem korejského lidu a Korejské strany práce Kim Ir-senem. Sovětský svaz stáhl své jednotky z Koreje do 25. prosince 1948.
Ozbrojená povstání proti americkému okupačnímu režimu, do nichž se zapojovaly dokonce jednotlivé vojenské a policejní jednotky vytvořené Američany, začala propukat již na podzim 1948 a v první polovině roku 1949 zesílila. Američtí imperialisté se rozhodli manévrovat a v létě 1949 evakuovali z Jižní Koreje své pravidelné jednotky. V loutkové armádě a při vládě I Sung-mana však ponechali množství vojáků, poradců a instruktorů, vládu hojně zásobovali zbraněmi a podporovali ji svým námořnictvem. Američtí militaristé doufali, že demonstrativním stažením vojsk zemi uklidní. Washingtonská vláda již roku 1948 oficiálně uznala svou loutku, vládu I Sung-mana, za vládu Koreje. Američtí imperialisté však Jižní Koreji nadále vládnou. Mezi masami roste nespokojenost a stále více se rozšiřuje partyzánské hnutí, jehož cílem je svrhnout nenáviděný režim I Sung-mana, znovu se sjednotit se Severní Koreou a vybojovat nezávislost celé země. Během roku 1949 přešly k partyzánům nebo na stranu Korejské lidově demokratické vlády dokonce jednotlivé prapory a další vojenské jednotky vedené svými veliteli.
Přeměnou Jižní Koreje ve svou kolonii američtí okupanti zlikvidovali její průmysl, v důsledku čehož byla většina dělníků vyhozena na ulici bez jakýchkoli prostředků k obživě. V roce 1949 představovala textilní výroba v Jižní Koreji pouze 13 % úrovně z konce roku 1945, výroba zemědělského nářadí 9 % a strojírenství 5 %. Vedle vysokých daní používali okupanti jako prostředek okrádání mas také inflaci. V roce 1949 vzrostly maloobchodní ceny ve srovnání s předválečnými cenami více než tisíckrát. Strašlivé drancování rolníků nejrůznějšími metodami vedlo k tomu, že nebyli schopni zajistit ani prostou reprodukci. Okupanti a jejich loutky navíc v oblastech partyzánského hnutí vyháněli rolníky z půdy. Mnohé vesnice byly zcela přesídleny a rolníci byli nuceni opustit svá pole a domovy. V důsledku toho všeho se jihokorejské zemědělství ocitlo v bezprecedentním úpadku.
Schodek státního rozpočtu a inflace, doprovázené bezuzdným terorem a nemilosrdným okrádáním širokých vrstev pracujících, přispěly k rozvoji masového ozbrojeného partyzánského boje lidu proti americkým okupantům a jejich přisluhovačům. Korejští vlastenci vystupují proti svým nepřátelům v Jižní Koreji s tím větším nadšením, protože vědí, jak rychle roste blahobyt lidu ve svobodné Severní Koreji, kde je moc v rukou lidově demokratické vlády.
Masy Jižní Koreje vědí, že severně od 38. rovnoběžky existuje nezávislý korejský stát, kde lid žije životem, o jakém Korejci vášnivě snili během dlouhých let japonského útlaku. Existence Korejské lidově demokratické republiky, která přitahuje masy Jižní Koreje jako magnet, přivádí americké imperialisty k zuřivosti. To vše vedlo k hanebnému a krvavému vojenskému dobrodružství amerických agresorů v Koreji. Korejský lid se však nevzdává, vytrvá a zvítězí!
&fakeArticle1Header=Sláva velikému Stalinovi!
&fakeArticle2Header=Tchaj-wan bude čínský!
