&editionNumber=120
&editionVolume=3798
&centralHeader=Eisenhower dorazil do Koreje
&mainArticleHeader=Pán přiletěl navštívit svého psa
&mainArticleText=Světová média informují, že nově zvolený prezident USA Dwight Eisenhower přijel na návštěvu Jižní Koreje.
Ještě před oficiálním nástupem do úřadu se Eisenhower v doprovodu skupiny blízkých poradců vydal do Koreje, aby osobně posoudil situaci a přesvědčil jihokorejského prezidenta I Sung-mana, aby se nepokoušel sjednotit Koreu vojenskou silou.
Eisenhower vyrazil 29. listopadu do Jižní Koreje na křižníku Helena v doprovodu předsedy Sboru náčelníků štábů Bradleyho a kandidáta na ministra obrany Wilsona. Během zastávky na jednom z tichomořských ostrovů se k nim připojil velitel Tichomořského loďstva admirál Arthur Radford.
Jak generál Mark Clark, velitel sil OSN v Koreji, tvořených převážně americkými jednotkami, tak zejména jihokorejský prezident I Sung-man naléhají na Eisenhowera, že jediným správným řešením je přerušit jednání, která probíhají od července 1951 a nepřinášejí žádné výsledky, připravit a zahájit ofenzivu, zatlačit severokorejská a čínská vojska zpět na čínské území za hraniční řeku Jalu a sjednotit Koreu pod vládou jihokorejského režimu. Podle očitých svědků je však nový prezident téměř neposlouchal; během pobytu na frontě přijal I Sung-mana pouze dvakrát a již z prvních slov rozhovoru pochopil, že v jeho duši není nic než tvrdohlavost a ctižádost.
Eisenhower si připomněl svou vojenskou minulost. Navštívil jednotky a hovořil s vojáky i důstojníky. Panovaly silné mrazy. Jihokorejské úřady prezidentovi poskytly teplé oblečení, včetně teplého kabátu a bot, a také kožešinovou čepici, takže mu zima nebyla. O to větší bylo jeho rozhořčení při pohledu na nedostatečně oblečené vojáky OSN. Protože neexistují žádné rozumné vyhlídky na vyřešení konfliktu silou, Eisenhower je stále více přesvědčen, že válku je třeba co nejrychleji ukončit kompromisem.
Jako vojáka jej o tom přesvědčují zejména zpravodajské údaje, podle nichž jsou postavení severokorejských a čínských vojsk silná a k jejich prolomení budou zapotřebí další jednotky, které by musely dodat Spojené státy. Eisenhower velmi dobře chápe, že nelze navždy udržovat nehybnou frontu a dál přinášet oběti bez viditelných výsledků. Válku nelze ukončit slabými útoky na nízké kopce. Prezident USA však nechápe jednu věc: nelze porazit národy ochotné obětovat své životy za štěstí celého lidstva.
Navzdory horečnému přání amerického prezidenta válku ukončit dál na korejském nebi hřmí boje. Dne 29. listopadu podnikl nepřítel mohutný útok na letiště v Singisju a Uidžu, chráněná 40 světlomety, stíhači a přibližně 116 těžkými protiletadlovými děly, z nichž 94 bylo naváděno radarem.
Před útokem pět B-26 potlačovalo protiletadlová postavení. Čtrnáct B-29 bombardovalo letiště Singisju, šest B-29 zaútočilo na opravárenské dílny lokomotiv v Singisju, dalších deset bombardovalo letiště Uidžu a čtyři komunikační centrum v Uidžu. Navzdory jasnému počasí umožnilo použití prostředků elektronického boje a dipólových odražečů bombardérům B-29 vyhnout se ztrátám a splnit úkol.
Koncem podzimu 1952, vzhledem k dalšímu nárůstu počtu MiGů v Mandžusku, nastolilo americké velení otázku přezbrojení posledních dvou stíhacích bombardovacích skupin na novou bitevní verzi F-86 Sabre. Američané se tak jedním typem letounu snaží vyřešit dva naléhavé problémy: umožnit mu plnit úlohu bitevního i stíhacího letounu a současně bojovat s MiGy-15 za rovnocenných podmínek.
Jako první zřejmě začnou na nové F-86 přecházet piloti 18. stíhací skupiny, jejíž součástí jsou tři perutě jihoafrického letectva. Piloti této skupiny dosud létali a bojovali na korejském nebi na pístových bitevních F-51 Mustang a utrpěli těžké ztráty. Hrdlořezy z Jižní Afriky však do Koreje nikdo nezval, a proto se jim jako nezvaným hostům dostalo odpovídajícího přivítání.
Boje v MiG Alley mezitím pokračují. Prosincové střety začaly dnes, zpočátku se jich však účastnili pouze korejští a čínští piloti a Sabry 4. a 51. stíhacího křídla. Později vstoupili do boje také sovětští piloti 216. divize, tyto potyčky však byly menší a skončily bez ztrát na obou stranách. Před námi je ještě dlouhá a namáhavá práce!
&secondaryArticleHeader=Zastavte kruté zacházení s válečnými zajatci
&secondaryArticleText=Vedoucí čínské a korejské delegace na jednáních o příměří v Koreji generál Nam Il dnes ostře protestoval u Američanů proti zranění dalších 32 válečných zajatců na naší straně v táboře na ostrově Kodžedo dne 25. listopadu.
V protestu adresovaném hlavnímu delegátovi sil OSN generálporučíku Harrisonovi se uvádí: „Dne 25. listopadu vaše strana v táboře na ostrově Kodže zranila dalších 32 zajatých vojáků. V této souvislosti proti tomu důrazně protestuji a chci uvést, že jen podle zpráv vaší strany bylo v říjnu a listopadu zabito nebo zraněno 542 našich válečných zajatců. Vaše strana porušuje všechny mezinárodní úmluvy a zásady lidskosti tím, že nadále používá násilí k potlačování a zadržování válečných zajatců.
Přesto váš představitel na Valném shromáždění OSN pod absurdní záminkou, že váleční zajatci nemohou být repatriováni násilím, vytrvale porušuje všechny mezinárodní úmluvy a zásady lidskosti tím, že požaduje násilné zadržování válečných zajatců, a tím brání dosažení příměří v Koreji, které je již velmi blízko. To vše nezvratně dokazuje, že vaše strana hodlá zmařit jednání o příměří a prodloužit a rozšířit válku v Koreji. Plné odpovědnosti za všechny tyto válečné zločiny se nebudete moci vyhnout.“
Během dnešní schůzky styčných důstojníků sdělil náš styčný důstojník Američanům, že jejich vojenská letadla 26. listopadu přibližně ve 3:40 ráno bombardovala prostor zajateckého tábora č. 11 v Kantonu a poškodila čtyři táborové budovy. Požadoval, aby Američané podobné incidenty brali vážně, jinak budou následky nepředvídatelné.
&fakeArticle1Header=Nové spory v OSN o korejské otázce!
&fakeArticle2Header=Ruce pryč od Barmy!
