&editionNumber=121
&editionVolume=3799
&centralHeader=Rok končí v bojích
&mainArticleHeader=Drsná bojová každodennost
&mainArticleText=Těžce zkoušená korejská země dál hoří plamenem bojů. Po drtivé porážce imperialistů v bitvách o Triangle Hill přešli naši spojenci, Čínští lidoví dobrovolníci, do útoku a rozhodli se svůj úspěch dále rozvinout. Místem jejich ofenzivy jsou výšiny známé jako „Big Nori“ a „Little Nori“, na něž zaútočila 47. armáda Čínských lidových dobrovolníků. Obranu na výšinách drží 1. pěší divize jihokorejských vojsk. Boje jsou mimořádně urputné a ani jedna strana dosud nezískala převahu.
Neméně prudké boje pokračují ve vzduchu. Dne 5. prosince naši stíhači sestřelili vedoucího čtyřčlenné skupiny F-86 z 51. křídla, kterou tvořili frekventanti kanadského letectva. Velitel skupiny major Andrew Robert McCann se zachránil na padáku a přistál v prostoru Suphunu poblíž 51. protiletadlové baterie. Než dorazili naši vojáci, major McCann zahájil palbu z pistole. Vzdal se poté, co jsme přijali odvetná opatření. Následně byl předán čínským orgánům.
Piloti sboru utrpěli první ztrátu tohoto měsíce teprve 8. prosince. V prostoru vlastního letiště byla při přistání napadena dvojice vedená velitelem letky 578. stíhacího pluku Tichomořského loďstva majorem Michailem Marčenkem. Dvojice Sabrů sestřelila vedoucí letoun a samotný pilot byl zraněn. Dokud měl ještě sílu, Marčenko se okamžitě pokusil přistát mimo letiště. Letoun při přistání havaroval; pilot přežil, utrpěl však mnohočetná zranění a byl převezen do nemocnice.
&secondaryArticleHeader=Čtvrtá všesvazová konference zastánců míru
&secondaryArticleText=Dne 2. prosince byla ve Sloupovém sále Domu odborů v Moskvě zahájena Čtvrtá všesvazová konference zastánců míru.
Konference se zúčastnili představitelé nejrůznějších vrstev mnohonárodnostní společnosti, mezi nimi přední odborníci, kolchozníci, lékaři, inženýři, herci, hudebníci, výtvarníci, spisovatelé, vědci i duchovní. Pozváni byli také zahraniční hosté. Konference se zabývala otázkami bezpečnosti obyvatel planety se zvláštním zřetelem k Sovětskému svazu. Ústředním tématem vystoupení byl všeobecný zájem o mír bez ohledu na věk, národnost, vzdělání či společenské postavení. Konference byla jednomyslná.
Je to nádherná, nezapomenutelná podívaná, která vášnivě rozechvívá mysl a proniká až k srdci. Dvě stě milionů lidí vybralo své nejlepší syny a dcery, vložilo do nich plnou důvěru a vyslalo je sem, do srdce země, do tohoto majestátního sálu, aby celému světu vyslovili nejdražší slovo člověka: „MÍR“, aby ze svého středu vybrali ty nejhodnější a aby tito nejlepší z nejlepších zopakovali posvátné slovo ještě hlasitěji, pevněji a rozhodněji na velkém světovém shromáždění bojovníků za mír. V tomto slavnostním sále jako by ožívala velkolepá zeměpisná mapa nesmírné země, od Kaliningradu po Usť-Kamčatsk, od Ašchabadu po Murmansk a Russkou Gavaň. Přišli sem vyvolení lidu od Volhy a Karpat, z Altaje a Pskova, z Kavkazu a Uralu, z Pamíru, ze saklí horských aulů, ze stanů vědeckých expedic, z vybílených kubáňských chalup i z jurt vysokohorských pastvin.
Rus i Jakut, Gruzínec i Tuvanec, Uzbek i Kyrgyz, Kazach i Moldavan, Tádžik i Bělorus, Armén i Estonec. Ocelář a skladatel, pěstitel lnu a chirurg, student a pastevec, básník a dřevorubec, dojička a bakteriolog, horník a zpěvák, předseda kolchozu a univerzitní profesor, astronom a ministrant — představitelé rozlehlé a mocné země.
Za dlouhým stolem předsednictva usedly nejvýznamnější osobnosti země. Mezi nimi byli Jeho Svatost patriarcha moskevský a celé Rusi Alexij, akademik V. P. Filatov, filmový režisér Gerasimov, spisovatel M. A. Šolochov, rektor Moskevské univerzity akademik I. G. Petrovskij a bagrista Kujbyševgidrostroje B. E. Kovalenko, bývalý námořník, který byl ve válce zasažen tlakovou vlnou a oslepl a kterého vyléčil akademik V. P. Filatov. B. E. Kovalenko hovořil o mohutném táboře zastánců a obránců míru. Akademik V. P. Filatov označil sovětskou zemi za nejsilnější a nejspolehlivější baštu míru na celém světě.
Zahraniční politika sovětského státu spočívá na pevném základě a je vymezena s nejvyšší přesností. Naše vláda tuto politiku uskutečňovala a uskutečňuje pevně a neochvějně jak v přímých vztazích s jednotlivými státy, tak v Organizaci spojených národů.
Ti, kdo rozpoutali válku v Koreji, se však snaží za každou cenu rozšířit válečnou oblast. Chtějí zatáhnout do války celé lidstvo. Hrozbu nové války hodnotíme střízlivě a vynakládáme veškeré úsilí, abychom zabránili jejímu vypuknutí.
Obyčejní lidé v Americe začínají stále více chápat bezvýchodnost a zločinnost vojenského dobrodružství v Koreji. Nejprve Američané přišli do Koreje a zalili ji krví; americké letectvo srovnalo se zemí vše, co mohlo v pokojné Koreji zničit. Američanům stále více dochází, že intervence v Koreji nemůže skončit ničím jiným než porážkou. Aby si tuto skutečnost uvědomili rychleji, neuškodilo by jim připomenout jednu z lekcí dějin.
Američané se nyní mohou zastydět za to, co provedli, „vyjádřit politování“ nad tím, co se stalo, projevit svou typickou zdvořilost, tedy seškrábnout paty, uklonit se, pokusit se odčinit svou vinu před miliony korejských vdov a sirotků a potom v klidu odjet domů.
Hrdinný korejský lid s bratrskou pomocí čínských dobrovolníků americké vetřelce porazí. A pokud se nevzpamatují a neodejdou odsud, dokud ještě mohou, nechají na korejské půdě hlavy i nohy.
&fakeArticle1Header=Indická rezoluce o korejské válce
&fakeArticle2Header=Barma bude svobodná!
