&editionNumber=123
&editionVolume=3801
&centralHeader=Nastal drsný rok 1953
&mainArticleHeader=Nový rok, nové střety
&mainArticleText=Rok 1953 se již od prvních dnů vyznačuje poklesem intenzity bojové činnosti. Především je to způsobeno počasím nevhodným pro létání. Ne všichni naši piloti jsou zatím schopni létat za obtížných meteorologických podmínek. Kromě toho došlo ke změně ve vedení našich sovětských soudruhů. Hrdinu Sovětského svazu generálmajora G. A. Lobova, který odjel do SSSR, nyní ve funkci velitele 64. stíhacího leteckého sboru vystřídal Hrdina Sovětského svazu generálmajor S. V. Sljusarev.
Vedle 216. stíhací divize nyní v prvním sledu bojují také dva samostatné letecké pluky: 578. stíhací letecký pluk Tichomořského loďstva a 351. noční stíhací letecký pluk. První boj nového roku mezi piloty sboru a Američany se odehrál 2. ledna. Ke střetům došlo v oblasti řeky Jalu. V jednom z menších bojů sestřelil velitel roje nadporučík Anatolij Šamraj z 2. letky 224. stíhacího leteckého pluku první nepřátelský letoun typu F-86 Sabre v novém roce 1953. Bylo to první vítězství pilotů sboru a zároveň jediné toho dne. Téhož dne otevřeli své bojové konto také američtí piloti. Podporučík William Bowman, pilot 39. perutě 51. stíhacího křídla, sestřelil MiG-15. Bowmanovou kořistí byl s největší pravděpodobností čínský nebo severokorejský pilot ze Spojené letecké armády, protože sbor toho dne v boji neutrpěl žádné ztráty.
Společné velení navíc předpokládá, že nepřítel může na jaře 1953 zahájit ofenzivu a provést rozsáhlá námořní vylodění, a proto přijalo další opatření k posílení obrany, zejména na západním a východním pobřeží.
Za tímto účelem byly z Číny do Koreje přesunuty 1., 16. a 54. armádní sbor spolu s posilovými jednotkami. Bylo provedeno operační přeskupení vojsk, v jehož důsledku byly z fronty staženy 15., 38. a 40. armádní sbor, které mají rozsáhlé bojové zkušenosti. 38. a 40. sbor byly přesunuty k posílení obrany západního pobřeží a 15. sbor k posílení obrany východního pobřeží. Na jejich místo byly na frontu vyslány 23., 24. a 45. armádní sbor. Současně byla přijata opatření k dalšímu ženijnímu zdokonalení obrany. Čekají nás tvrdé boje, na které musíme být co nejlépe připraveni. Nepřítel bude poražen!
&secondaryArticleHeader=Mistři podzemní války
&secondaryArticleText=Když se fronta v polovině roku 1951 relativně ustálila, stála Korejská lidová armáda a její soudruzi z Čínských lidových dobrovolníků před problémem naprosté převahy Spojených států a jejich spojenců v dělostřelectvu a letectvu.
Na začátku roku 1951 mělo americké letectvo spolu se svými spojenci přibližně 1 800 letounů. Do začátku letošního roku se tento počet při započtení ztrát zvýšil asi na 2 100 strojů. Průměrná denní intenzita činí přibližně 1 300 bojových vzletů. Taktické letectvo podporuje jednotky na frontě a při útočných i obranných operacích provádí přibližně 200 bojových vzletů na úseku fronty širokém pouhých deset až patnáct kilometrů.
Číňané a Korejci odpověděli na téměř nepřetržitou přítomnost Američanů ve vzduchu systematickým budováním opevnění. V první fázi byly zákopy a příkopy částečně překrývány dřevem a zeminou. Poté začali aktivně budovat podzemní kryty a tunely, z nichž se postupně staly skutečné podzemní pevnosti. Podle amerických odhadů měří fronta od Žlutého moře k Japonskému moři přibližně pět set kilometrů. To znamená, že na každý kilometr fronty připadají dva kilometry tunelů vyhloubených Korejci a Číňany. Při jejich výstavbě bylo vytěženo více než dva miliony krychlových metrů horniny, převážně ručním tesáním.
Číňané a Korejci zde ukrývají vojáky, munici, a dokonce i děla, a tunely také skrytě přesouvají posily. Bojovníci Korejské lidové armády a Čínských lidových dobrovolníků vybudovali podzemní postavení vlastními silami a prokázali při tom pozoruhodnou vytrvalost a vynalézavost. Zvláštní novinkou ve vojenství je systém podzemních dělostřeleckých krytů. Během bombardování jsou děla zatažena do krytů uvnitř kopců a při amerických útocích jsou opět vyvezena ven.
V reakci na vznik podzemních opevnění se americké velení pokusilo tento problém řešit několika způsoby. Zaprvé začalo ve velké míře používat různé zápalné pumy. Nepřítel používá termit, fosfor a napalm k vypalování tunelů ležících blízko východů na povrch a zákopů. Zadruhé Američané začali z letadel shazovat takzvané padákové trhavé pumy. Zatřetí začali používat rádiem řízené pumy „Tarzon“ o hmotnosti 3 400 kilogramů.
Odpověď komunistů na sebe však nenechala dlouho čekat. Pro boj se zápalnými pumami byl vytvořen systém zakrývání zákopů a příkopů a tunely byly dodatečně chráněny různými stavebními materiály a mokrou zeminou. Proti těžkým pumám naši vojáci razí tunely o čtyřicet až padesát metrů hlouběji. Poziční slepá ulička, v níž se Američané ocitli, je způsobena také nemožností vážně poškodit tento systém tunelů.
Samostatně je třeba poznamenat, že strategické bombardovací letectvo Američanů a jejich spojenců nedokázalo splnit dva důležité cíle: zničit celý energetický systém KLDR a zničit obranné závody. Systém vodních elektráren Kesen, Suphun, Čangdžin a Fusen, vybudovaný Japonci, je pravidelně vystavován americkým náletům, které narušují veškeré pozemní komunikace. Korejci proto s pomocí svých čínských a sovětských soudruhů přesunuli tuto infrastrukturu pod zem, kde je nyní mimo dosah amerického letectva. Podzemní továrny zase vyrábějí širokou škálu vojenského materiálu pro frontu, včetně dopravních prostředků, lehkého dělostřelectva, munice a uniforem.
K dosažení konečného vítězství je vhodný každý prostředek! Na zemi i pod zemí, na moři i ve vzduchu budou naši vojáci nepřítele ničit!
&fakeArticle1Header=Novoroční projev soudruha Kim Ir-sena
&fakeArticle2Header=Protest proti zabíjení válečných zajatců americkými interventy!
