&editionNumber=137
&editionVolume=3815
&centralHeader=Dubnové boje stále zuří
&mainArticleHeader=Bitva o Pork Chop Hill
&mainArticleText=„Pork Chop“ — tak se nazývá kopec vysoký asi tři sta metrů nad mořem, který Američanům z nějakého důvodu připomíná tento masový pokrm. Jako dominantní výšina se tento kopec stal dějištěm prudkých bojů již v říjnu 1951 a květnu 1952. Od prosince 1952 je tato opevněná výšina součástí takzvané hlavní linie odporu OSN, která se táhne od Žlutého moře až k Japonskému moři. Jestliže byla bitva o Triangle Hill největší bitvou roku 1952 a zkouškou pro čínské vojenské ženisty, pak se bitva o Pork Chop Hill stává zkouškou amerických vojenských ženistů — a Američané v ní zatím neuspívají.
Za zmínku stojí také to, že bitva začala v době, kdy právě probíhají jednání o uzavření příměří mezi třemi stranami konfliktu (jihokorejská strana se „zvláštním názorem“ I Sung-mana je ignorována). Události na frontě přímo ovlivňují průběh jednání i jejich výsledek.
Boje začaly 23. března, kdy Čínští lidoví dobrovolníci úspěšně svedli noční boj a vytlačili Kolumbijce z opěrného bodu Old Baldy (výšina 266). Americký plukovník William B. Kern navzdory odporu kolumbijských důstojníků a pod hrozbou popravy vrhl Kolumbijce do protiútoků, v jejichž důsledku byly dvě kolumbijské roty rozprášeny. Číňané tak získali výborné předmostí pro soustředění sil k útoku na hlavní americká postavení na „Pork Chopu“.
Dnes v noci po dělostřelecké přípravě zahájili čínští dobrovolníci útok na výšinu. Při rychlém náporu obsadili většinu zákopů držených jednotkami 31. pěšího pluku. Američané dávají přednost systému obrany založenému na bunkrech a ocitli se v nich zablokováni. Na pomoc jim byly vyslány hlavní síly pluku. Američané sice část „Pork Chopu“ znovu získali, ale dostali se pod mimořádně účinnou palbu čínského dělostřelectva a minometů, takže ve 3 hodiny odpoledne dostali útočníci rozkaz k ústupu. Ukázalo se, že z dvou set amerických vojáků zůstalo bojeschopných jen asi pětadvacet. A to přesto, že během dvou dnů bojů vypálili Američané na čínská postavení přibližně osmdesát tisíc granátů.
Útok další americké roty, tentokrát ze 17. pěšího pluku, dopadl stejně: ze sto třiceti pěti mužů zůstalo bojeschopných sedm. Přesto se Američanům po přísunu značných posil podařilo na vrcholu výšiny upevnit. Celkem ztratili sto čtyři padlých a tři sta sedmdesát tři raněných. Utěšují se tvrzením, že Číňané ztratili „nejméně pětkrát více“. Boje stále pokračují, ale nepřítel bude z výšiny vyhnán. Jeho porážka je nevyhnutelná!
&secondaryArticleHeader=Uzavřena dohoda o repatriaci
&secondaryArticleText=Po podpisu dohody o repatriaci nemocných a raněných válečných zajatců dne 11. dubna dosáhly obě strany na schůzce štábních důstojníků styčných skupin úplné shody v administrativních podrobnostech souvisejících s repatriací nemocných a raněných válečných zajatců. Dne 14. dubna si obě strany formálně vyměnily konečné znění této dohody. V důsledku konzultací a jednání u konferenčního stolu tak obě strany rychle dospěly k rozumnému řešení otázky repatriace nemocných a raněných válečných zajatců.
Podle dopisů, které velitelé čínsko-korejské strany zaslali 28. března a 1. dubna generálu Marku Clarkovi, a Clarkova dopisu z 31. března velitelům čínsko-korejské lidové armády se obě strany shodly, že rozumné vyřešení otázky výměny nemocných a raněných válečných zajatců během bojových operací by mělo vést k hladkému vyřešení celé otázky válečných zajatců. Styčné skupiny obou stran by proto vedle otázky výměny nemocných a raněných zajatců měly rovněž projednat a stanovit datum obnovení jednání delegací obou stran o příměří. V této souvislosti generál Ri Sang-čo, vedoucí delegace styčné skupiny čínsko-korejské strany, na schůzce styčných skupin 11. dubna navrhl, aby delegace obou stran okamžitě obnovily jednání o příměří, projednaly a vyřešily celou otázku válečných zajatců a uskutečnily příměří v Koreji. Druhá strana poté souhlasila, že odpoví během jednoho či dvou dnů.
V souladu s dosaženou dohodou dnes začalo z táborů v Severní Koreji po jednotlivých skupinách odesílání nemocných a raněných válečných zajatců ze shromažďovacích míst. Očekává se, že tito váleční zajatci dorazí do Kesongu dnes nebo v následujících dnech. Z Kesongu budou po odpočinku a nezbytném lékařském ošetření od 20. dubna pokračovat do prostoru konference v Pchanmundžomu a stanou se tak první skupinou válečných zajatců této války, která dostane šťastnou možnost vrátit se ke svým rodinám.
Kolona dvaceti vozidel s první skupinou válečných zajatců dnes v 6 hodin ráno vyjela z Čonmo a očekává se, že do Kesongu dorazí za dva dny. Mezitím dvě další skupiny, každá tvořená 45 vozidly, vyjely ve stejnou dobu z Manpodžinu a Paektongu a do Kesongu by měly dorazit 17. dubna.
Korejsko-čínská strana vybrala nejlépe zachované veřejné budovy v Kesongu, městě proměněném americkými bombardéry v trosky, a připravuje se na repatriaci a přijetí nemocných a raněných válečných zajatců.
Zpravodajové, kteří navštívili několik dočasných nemocnic pro válečné zajatce, uvedli, že velení Korejské lidové armády a jednotky Čínských lidových dobrovolníků přijaly všechna nezbytná opatření k přijetí válečných zajatců druhé strany a k poskytnutí lékařské i další pomoci.
Podle zprávy tokijského zpravodaje agentury Reuters dorazila z ostrova Čedžu do Pusanu první skupina korejských a čínských válečných zajatců, kteří mají být repatriováni na základě dohody o výměně zajatců dosažené v Koreji. Sedm set sedmdesát nemocných a raněných válečných zajatců bylo do Pusanu dopraveno vyloďovacím plavidlem. Odtud budou odesláni do Pchanmundžomu, kde výměna začne 20. dubna.
&fakeArticle1Header=Stávkové hnutí v USA
&fakeArticle2Header=Americká vojenská „pomoc“ Íránu
