&editionNumber=25
&editionVolume=3600
&centralHeader=500 amerických letounů proměnilo korejskou elektrárnu v hromadu šrotu
&mainArticleHeader=Nejtěžší úder války zničil velké zařízení u mandžuské hranice
&mainArticleText=Spojenecké bojové letouny dnes zasadily první a nejtěžší drtivý úder korejské války největší asijské vodní elektrárně v Severní Koreji a proměnily životně důležité energetické centrum mandžuského průmyslu v „hromadu šrotu“, uvedl mluvčí 5. letecké armády.
Více než 500 letounů amerického letectva, námořnictva a námořní pěchoty, chráněných clonou proudových stíhaček, zasypalo raketami a bombami elektrárnu Suiho, čtvrtou největší na světě, a další čtyři vodní elektrárny. Podle mluvčího byly zaznamenány přímé zásahy všech pěti cílů.
Studium záznamů palubních kamer pořízených při mohutném náletu ukázalo, že hromadný útok vodní elektrárnu Suiho téměř úplně srovnal se zemí, řekl mluvčí. Rozvodnu elektrárny Suiho, řadu transformátorů a dalšího zařízení dlouhou 1 400 stop, popsal po náletu jako trosky.
„Elektrárna vypadá prostě jako hromada šrotu,“ řekl. Dodal, že fotografie pořízené před náletem ukazovaly elektrárnu ve výborném stavu.
Hromadný nálet byl od začátku války prvním útokem na životně důležitá energetická centra, která byla dosud na základě politických rozhodnutí na nejvyšší úrovni šetřena — i v nejtemnějších dnech.
Po náletech námořnictvo oznámilo, že pět jeho letounů bylo zasaženo a jeden sestřelen; pilot byl zachráněn. Letectvo uvedlo, že neutrpělo žádné ztráty.
Na zemi v An-tungu, 30 mil jihozápadně od velké elektrárny Suiho, bylo spatřeno více než 200 komunistických proudových letounů, ale na její obranu nevzlétly.
Pět elektráren dohromady dodávalo 90 procent elektrické energie komunistů v oblasti Severní Koreje a Mandžuska. Předpokládalo se, že Suiho dodává část elektřiny ruské námořní základně v Port Arthuru. Další korejské elektrárny možná zásobovaly velkou sovětskou základnu ve Vladivostoku.
(Ve Washingtonu představitel ministerstva obrany uvedl, že velký letecký úder byl přímým důsledkem komunistického protahování jednání o korejském příměří v Pchanmundžomu. Představitel, který si nepřál být jmenován, prohlásil: „Nyní si uvědomujeme, že nejlepší šancí na prolomení patové situace v Pchanmundžomu je udeřit na nepřítele silou, kterou máme k dispozici.“)
Stíhací bombardéry zaútočily raketami a bombami na Suiho, čtvrtou největší vodní elektrárnu světa, kterou za druhé světové války postavilo Japonsko pro zásobování svého průmyslového impéria. Stíhačky udeřily tak blízko čínské hranice, jak jim bylo dovoleno. Samotnou přehradní hráz Suiho nezasáhly.
Další perutě zničily čtyři vodní přehrady na nádrži Čangdžin [Čosin] a řece Songčchon v severovýchodní Koreji. Během hodiny a půl z elektráren zbyly trosky, z nichž šlehaly vysoké sloupy kouře a plamenů.
Mluvčí americké 5. letecké armády uvedl, že severokorejské hlavní město Pchjongjang v severozápadní Koreji je bez elektřiny a že mnoho průmyslových závodů v mandžuském Mukdenu bylo patrně odpojeno.
Formace útočící na Suiho byly na dohled řídicí věže velké komunistické základny MiGů v An-tungu, ale žádné proudové letouny Rudých se přes řeku neodvážily. Americké proudové F-86 Sabre a námořní Panthery společně zajišťovaly výškové krytí stíhacím bombardérům míhajícím se pod nimi.
Z 208 komunistických proudových letounů napočítaných na drahách v An-tungu vzlétly pouze dva MiGy. Obkroužily svou základnu a vrátily se.
Velitel 5. letecké armády generálporučík Glenn O. Barcus uvedl, že protiletadlová palba u Suiho byla silná.
Řekl, že útok byl koordinován s přesností na zlomky sekundy. Letouny se sbíhaly ze vzdálených základen v Jižní Koreji a ze čtyř amerických letadlových lodí — Boxer, Princeton, Philippine Sea a Bonhomme Richard.
Plukovník John D. Nottingham z Houstonu, informační důstojník 5. letecké armády, na zvláštní tiskové poradě sdělil zpravodajům, že Suiho dodávalo elektřinu průmyslovým centrům Pchjongjang a Činnampcho v Severní Koreji a značné části Mandžuska.
Uvedl, že hráz dlouhou 3 000 stop, která u Suiho přehrazuje řeku Ja-lu, možná zasáhlo několik zbloudilých bomb.
8. armáda hlásila, že po silných útocích tanků a pěchoty hluboko na komunistické území v západním úseku byla 155 mil dlouhá fronta poměrně klidná.
&secondaryArticleHeader=Letec po šesti týdnech ve válce získal pátý MiG
&secondaryArticleText=Americký pilot, který dokončil leteckou školu teprve před šesti měsíci, sestřelil 15. června svůj pátý komunistický proudový letoun a stal se 17. americkým proudovým esem.
Zpráva americké 5. letecké armády uvedla, že šestadvacetiletý podporučík James F. Low ze Sausalita v Kalifornii sestřelil stíhačku s rudou přídí v jednom ze dvou vzdušných bojů, při nichž F-86 Sabre zničily tři MiGy-15 ruské výroby a jeden poškodily.
Low, který byl v Koreji teprve šest týdnů, podnikal svůj 43. bojový let, když se MiGy vyrojily přes mandžuskou hranici v marném pokusu narušit útok spojeneckých stíhacích bombardérů na železniční tratě Rudých u Namsidongu.
„Spatřil jsem jeden MiG, který se odděloval od hlavní formace,“ vyprávěl šestadvacetiletý mladý důstojník. „Překlopil jsem se a vrhl se na něj střemhlav. Byl jsem přímo za ním a přiblížil se asi na 700 stop. Myslím, že on i ostatní piloti MiGů sledovali jiné Sabry. Vypálil jsem na něj dlouhou dávku ze svých půlpalcových kulometů, která mu málem utrhla křídlo. Pak jsem mu dal další dlouhou dávku, která prošila trup a ocasní část.
„Sotva jsem přestal střílet, můj doprovodný pilot (nadporučík Robert L. Goodrich ze San José v Kalifornii) na mě zavolal: ‚Už jde ven,‘ a pilot MiGu vyskočil.“
Low byl prvním podporučíkem, který se v proudové éře stal esem.
Podplukovníku Stephenu Stoneovi mladšímu ze Salemu v Oregonu a kapitánu Francisi A. Williamovi z Albuquerque v Novém Mexiku bylo přiznáno zničení dalších dvou MiGů. Kapitán William C. Kepner z Denveru v Indianě poškodil čtvrtý.
&fakeArticle1Header=Armáda zahájila prověřování zajatců na Kočedó
&fakeArticle2Header=Sovětské proudové stíhačky sestřelily švédský létající člun
