&editionNumber=25
&editionVolume=3600
&centralHeader=Američané vzdali třídenní boj o vrchol Starý plešoun
&mainArticleHeader=Pátá letecká armáda zasypává kopec bombami
&mainArticleText=Američtí pěšáci dnes opustili své poslední postavení na Starém plešounovi, aby umožnili rojům spojeneckých stíhacích bombardérů „změkčit“ kopec ovládaný nepřítelem před protiútokem.
Vojáci americké 7. divize, zakopaní necelých 200 yardů od nepřítele, se stáhli krátce po úsvitu, aby při hromadném leteckém útoku zahájeném v 7:45 nedošlo k „nehodám“. Rudí tak plně ovládli vrchol, z něhož lze přehlédnout údolí Čchorwon, kudy vede cesta vpádu na Soul.
Důstojník 7. divize pověřený informováním tisku uvedl, že ústup byl „strategický“ a měl letadlům a dělostřelectvu poskytnout více prostoru k bombardování čínských komunistů na kopci.
„Postavení ležela dost blízko sebe,“ řekl. „Dokud tam byli Američané, nemohli jsme zasahovat tak blízko, jak bychom chtěli. Vždy hrozilo nebezpečí, že zasáhneme vlastní vojáky.“
Podle jeho předpokladu Rudí okamžitě obsadili postavení, která drželi Američané.
„Museli vědět, že jsme se stáhli,“ řekl.
Čerstvé jednotky 7. divize v noci zaujaly postavení na kopci, zatímco dělostřelecké a letecké bombardování 8. armády drželo Číňany v jejich úkrytech na hřebeni.
Generálmajor Arthur G. Trudeau, velitel 7. divize, předpověděl: „Starého plešouna dobudeme zpět — a brzy.“
Vojáci 7. divize byli palbou přikováni k zemi 125 yardů od hřebene. Středeční neklidnou noc strávili pod přívalem komunistické dělostřelecké a minometné palby.
Mluvčí 8. armády uvedl, že pěšáci před úsvitem ustoupili z jihovýchodní čtvrtiny Starého plešouna, jediné části, kterou ještě drželi. „Předpokládám, že vojska byla stažena, aby bylo možné po rozednění provést letecké bombardování,“ řekl.
Američané se na kopci drželi, ale při protiútocích v úterý a včera dosáhli jen malých územních zisků.
Čínská a americká postavení ležela tak blízko, že američtí vojáci přivolali palbu „pokaždé, když vystrčili hlavu“, uvedl divizní důstojník při tiskové poradě.
Včera duněly těžké dělostřelecké kanonády. Během prvních 48 hodin vypálila děla ráže 105 a 155 milimetrů na Rudé více než 62 000 granátů, čímž překonala komunistické dělostřelectvo v poměru 4 ku 1. Minometných střel bylo vypáleno ještě více.
Americké tanky manévrovaly v blátě a ostřelovaly komunistické posily, které se pokoušely vyšplhat na vrchol.
Důstojník při tiskové poradě uvedl: „Odhadujeme, že na Plešounovi jsou dvě nepřátelské roty [300 až 350 mužů].“ Tanky podle něj odřízly rudé posily a „pořádně je kosí“.
Jakmile se američtí vojáci bezpečně vzdálili, opuštěná americká postavení i zbytek rozstříleného kopce zasáhlo letecké, dělostřelecké a minometné bombardování. Stíhací bombardéry hlídkovaly nad Starým plešounem ve dvacetiminutových směnách.
Stíhací bombardéry 5. letecké armády a námořní pěchoty se ve čtveřicích rojily nad ostřelovaným kopcem, shazovaly tisíciliberní bomby a nádrže s napalmem a pálily rakety i kulometné dávky na čínské komunistické vojáky, kteří se krčili v bunkrech dříve obsazených Američany.
Denní útoky stíhacích bombardérů navázaly na celonoční údery dvoumotorových lehkých bombardérů B-26 proti Starému plešounovi, jehož vrcholem otřáslo 50 000 liber trhavých pum.
Armáda oznámila, že tři vojáci OSN byli zasaženi, když neidentifikovaná letadla svrhla čtyři bomby na jednotku 7. divize.
Daleko na severu se americké proudové Sabry střetly s komunistickými MiGy nad severozápadní Koreou. Majoru Jamesi Jabarovi, prvnímu proudovému esu korejské války, který je nyní na svém druhém turnusu, bylo přiznáno pravděpodobné zničení jednoho MiGu a poškození dalšího. Pilot Corsairu námořní pěchoty, který si nepřál zveřejnit své jméno, si připsal poškození jednoho MiGu.
Jinde v Severní Koreji bylo lehkým bombardérům přiznáno vyřazení 49 komunistických nákladních automobilů během středeční noci.
Patnáct B-29 Superfortress bombardovalo zásobovací střediska Soro a Jangdžimol v severozápadní Koreji a středisko Munangas, 30 mil severozápadně od Wonsanu na východním pobřeží.
&secondaryArticleHeader=Farmář z Iowy má nakročeno k titulu nejlepšího esa
&secondaryArticleText=Letec z Iowy, který během pouhých 66 bojových letů na Sabru zničil deset MiGů, se v pondělí zdráhavě svěřil, že osm rudých proudových strojů sestřelil, aniž se vůbec podíval do radarového zaměřovače.
Kapitán Harold Fischer mladší ze Swea City v Iowě vypadal poněkud ustaraně.
„Trochu se mi příčí přiznat to letectvu,“ řekl, „ale těch osm jsem sestřelil, jako byste stříleli kachny.“ „Použil jsem to, čemu říkám kentucké míření od oka — prostě jsem těm MiGům předsadil tak, aby vlétly do střel, stejně jako u letící kachny.
„Přiblížím se dost blízko a střílím opravdu krátké dávky svítících střel. Tak vidím, co dělám, a upravím si to míření od oka. Když to sedí, pořádně jim naložím. Ale radarový zaměřovač je skvělý a nikdy bych se bez něj nechtěl obejít.“
Fischer je muž, na něhož všichni sázejí jako na budoucí nejúspěšnější proudové eso války. Ještě tři MiGy a překoná výkon plukovníka Royala Bakera, který se tento měsíc vrátil domů do McKinney v Texasu poté, co odlétal více než obvyklých sto bojových letů.
„Když má před sebou přes třicet letů, jak by to Hal mohl nedokázat?“ zeptal se jeden z jeho kolegů. Pozemní personál smýšlí stejně.
„Ten rekord by překonal i v Piperu Cub,“ prohlásil příslušník letectva Alcino Almeida z Cranstonu na Rhode Islandu.
„Dejte mu kluzák a dokáže to,“ opravil ho nadšeně letec F. E. Dawson z Mansfieldu v Ohiu.
A co si myslí Fischer?
„O rekord mi vážně nejde,“ řekl. „Jen se snažím odvést co nejlepší práci.“
Uprostřed vzrušení a nebezpečí boje Fischer touží po dvousetakrové farmě poblíž Swea City.
„Otec počítá s tím, že se jednou vrátím, abych mu pomáhal,“ řekl, „a já to rozhodně mám v úmyslu.“
&fakeArticle1Header=Vojáci v Koreji nyní používají džípy se šnorchlem
&fakeArticle2Header=Nová etiopská jednotka odjíždí sloužit do Koreje
