&editionNumber=25
&editionVolume=3600
&centralHeader=70 000 rudých obnovilo ofenzivu v Koreji a roztrhlo linii OSN
&mainArticleHeader=Číňané po prudké dělostřelecké přípravě zatlačili jihokorejskou divizi
&mainArticleText=Téměř 70 000 čínských komunistů dnes večer za burácení dělostřeleckých přehradných paleb udeřilo na osmnáctimílový úsek východní části střední korejské fronty v nejmohutnější ofenzivě za dva roky.
Úder rudých, který stále nabýval na zuřivosti, prorazil dvě mezery v hlavní spojenecké linii a donutil jihokorejskou divizi Hlavního města k ústupu.
Situace byla označena za místně nebezpečnou, nikoli však osudovou. O tom, zda jihokorejská linie vydrží, pravděpodobně rozhodne několik příštích hodin.
Jihokorejští pěšáci okamžitě přešli do protiútoku a podle zpráv byla situace stále pod kontrolou.
Jedna vlna čínských vojáků za druhou se za podpory „neuvěřitelných“ dělostřeleckých přehradných paleb vrhala na hluboce zakopané spojenecké linie mezi Kumhwou a řekou Pukhan.
„Člověk tu dělostřelbu musí vidět, aby tomu uvěřil,“ řekl americký důstojník u jedné jihokorejské divize. „Rozsah jejich dělostřelecké palby se nedá odhadnout. Je prostě neuvěřitelný. Strašně nám zkomplikovala práci tím, že narušila spojení.“
Spojenecké dělostřelectvo hřměním odpovídalo.
Frontoví důstojníci odhadovali, že do boje bylo s obvyklou komunistickou lhostejností ke ztrátám vrženo nejméně šest ze sedmi čínských divizí, každá o 10 000 mužích. Předsunuté postavení za postavením se hroutilo a mizelo, jak se rudý příval valil vpřed a zahlcoval jihokorejskou puškovou palbu lidskými těly.
Část Prstového hřebene byla ztracena. Předpokládalo se, že mnoho dalších známých postavení na vrcholcích kopců bylo pohlceno nebo je ohroženo. Nejtěžší úder dopadl na západní polovinu osmnáctimílové fronty. Nejhůře zasažený úsek ležel severovýchodně od Kumhwy a hřebene Odstřelovačů.
Rozsahem i prudkostí hrozil úder rudých — návrat k někdejší pohyblivé válce, kterou zastavila dva roky trvající jednání o příměří — prolomením velké mezery ve spojenecké bitevní linii. Cenzura zakázala zveřejnit rozsah územních zisků rudých.
[Zpráva agentury Reuters uvedla, že jeden útok jižně od Kimsongu pronikl dvě míle hluboko. Podle zpráv komunisté hlavní linii neprorazili, ale „na několika místech ji narušili“.]
„Bylo jich prostě příliš mnoho, abychom je zastavili,“ řekl americký poradce u jihokorejské divize. „Některé naše lidi převálcovali a někteří z nich se nám dostali do týlu.“
Další tři jihokorejské divize bojovaly o přežití v hornatém úseku od Kumhwy na východ k řece Pukhan. Žádná americká divize nebyla pod palbou.
Severovýchodně od hřebene Odstřelovačů na střední frontě, kam dopadaly hlavní údery rudých, byla podle zpráv ztracena některá postavení 8. armády. Část ztraceného území se Jihokorejcům podařilo získat zpět.
Rudí se zřejmě pokoušeli zlikvidovat výběžek 8. armády v jejich liniích poblíž Kumsongu. Ten do komunistických linií zasahuje od doby, kdy jej generál James A. Van Fleet vytvořil při své poslední velké ofenzivě na podzim 1951.
„Podél celé naší fronty se už pět hodin bojuje muže proti muži,“ hlásil poradce jihokorejské divize, která nesla hlavní tíhu rudého úderu.
Nová bitva zastínila všechny boje, které fronta zažila od zahájení jednání o příměří před dvěma lety.
Stíhací bombardéry Sabre a lehké bombardéry zřejmě za nedělního denního světla zpozorovaly přesuny soustřeďujících se rudých jednotek a svrhly na jejich linie tuny výbušnin.
Sabry bušily do čínských zákopů v oblasti Kumsongu a osm B-26 shodilo tisíciliberní pumy na rudá postavení poblíž Starého plešouna v západní Koreji.
&secondaryArticleHeader=Dohoda s I Sung-manem má posílit OSN při jednáních o příměří
&secondaryArticleText=Spojené státy a Korejská republika v neděli oznámily dohodu, která „významně přispěla k dosažení vzájemného porozumění v problematických otázkách vzniklých v souvislosti s přípravou příměří“.
Těsně před zveřejněním společného prohlášení se však dřívější optimismus amerického prezidentského vyslance Waltera S. Robertsona změnil v obavy, když jeden americký zpravodaj oznámil, že jihokorejský prezident I Sung-man podle svých slov stále příměří nepřijme, ale nebude je tři měsíce blokovat.
Vyjednavači velení OSN se mezitím v Pchanmundžomu sešli s komunistickými delegáty ke čtvrtému jednání v řadě, aby dokončili ujednání o příměří.
Tentokrát spojenecký tým posílila dohoda Robertsona s I Sung-manem.
Rudí na americko-jihokorejskou dohodu bezprostředně nereagovali.
Společné prohlášení Robertsona a I Sung-mana o 300 slovech výslovně neuvádělo, že se jihokorejský prezident k příměří připojí nebo při něm vůbec bude spolupracovat.
Robertson však šel nad rámec formálního dokumentu, když před jeho zveřejněním novinářům řekl: „Nemohli bychom toto prohlášení vydat, kdybychom nedostali ujištění, že prezident I Sung-man bude při příměří spolupracovat.“
Robertson se s I Sung-manem v neděli ráno setkal na pětadvacetiminutové rozlučkové schůzce v jihokorejském prezidentském paláci. Krátce poté nastoupil do letadla do Pusanu, dočasného hlavního města Korejské republiky na jihovýchodním pobřeží.
Později měl při cestě do Spojených států odletět do Tokia.
Těsně před odletem ze Soulu novináři Robertsonovi sdělili, že zpravodaj novin Scripps Howard Jim Lucas v rozhovoru s I Sung-manem citoval jihokorejského prezidenta takto:
„Příměří nepřijmeme, ale souhlasili jsme, že mu po dobu tří měsíců nebudeme bránit. Prezident Eisenhower chtěl, abychom příměří přijali v plném rozsahu, ale dál zajít nemůžeme. Zdá se, že si jsou (Američané) naprosto jistí, že dokážou za tři měsíce sjednotit Koreu a dostat z této země všechny Číňany.
„Nevěříme tomu, ale souhlasili jsme, že tři měsíce počkáme.“
Osmasedmdesátiletý jihokorejský vůdce dlouhodobě odmítá jakékoli příměří, které by ponechalo jeho národ rozdělený a čínská komunistická vojska na severu.
Spojenci a rudí během dvou let vyjednávání vypracovali návrh příměří, rudí však před podpisem požadují od spojenců pevné záruky, že I Sung-man jeho podmínky dodrží.
Text společného prohlášení I Sung-mana a Robertsona byl formulován obecně, naznačoval však toto:
1 — I Sung-man slíbil, že nepropustí zbývajících 8000 protikomunisticky smýšlejících severokorejských zajatců, dokud s nimi podle podmínek příměří nepohovoří zástupci neutrálních zemí.
2 — I Sung-man slíbil dodržovat podmínky příměří alespoň do období „po příměří“. Neupřesnil, jak dlouhá doba by to mohla být.
3 — Spojené státy souhlasily s paktem o vzájemné obraně. Návrhy takové smlouvy si již obě strany vyměnily.
4 — Spojené státy „jednaly o spolupráci v politické, hospodářské a obranné oblasti…“
Bylo uvedeno, že v těchto záležitostech bylo dosaženo „široké shody“ a že Spojené státy a Korejská republika chtějí zdůraznit své odhodlání společně usilovat o „svobodnou, nezávislou a sjednocenou Koreu“.
&fakeArticle1Header=Americké Sabry sestřelily sedm MiGů
&fakeArticle2Header=Šéf ruské tajné policie Lavrentij Berija sesazen
