<p><strong>Vývoj a výroba<hr></strong></p>
<p>Těžký čtyřmotorový bombardér Boeing B-29 Superfortress byl konstruktéry společnosti vyvíjen od roku 1940 pod označením Model 345 na základě dřívějších projektů z let 1938 a 1939. Prototyp XB-29 poprvé vzlétl 15. září 1942. Zkoušky byly obtížné a pravidelně se objevovaly problémy s motory. Úspěšně jimi prošel až třetí prototyp a dodávky sériových B-29 začaly na konci srpna 1943. Bombardéry vyráběly společnosti Boeing, Glenn Martin a Bell. Celková výroba, ukončená v květnu 1946, dosáhla 3 965 letounů, z toho 2 518 B-29, 1 119 B-29A a 311 B-29B. Část vyrobených strojů byla přestavěna na fotografické a meteorologické průzkumné, cvičné a protiponorkové varianty a řada letounů sloužila také k experimentálním účelům.</p>
<p><strong>Služba<hr></strong></p>
<p>První sériové stroje obdrželo 58. bombardovací křídlo, které bylo na nový typ vycvičeno do ledna 1944. Superfortressy měly být především nasazeny proti Japonsku. B-29 umístěné v Indii využívaly čínská letiště jako předsunuté základny k útokům na cíle na japonských ostrovech. První bojový let se uskutečnil 5. června 1944 a skončil neúspěšně. Teprve na konci roku 1944 dokázal nový velitel 20. letecké armády generál Curtis LeMay zorganizovat běžný bojový provoz formací Superfortressů. Bombardovaly cíle v Číně, Indočíně, Singapuru a Mandžusku. Nálety z ostrova Saipan na japonské ostrovy začaly 24. listopadu 1944. Útoky B-29 v letech 1944–1945 byly stále masivnější. Od prosince 1944, po dobytí Iwodžimy, mohly Superfortressy létat s doprovodem stíhaček Mustang. Rozsah bombardovacích operací rychle rostl. Dne 9. března 1945 zaútočilo na Tokio 325 B-29, které svrhly celkem 1 665 tun zápalných pum. Zahynulo přibližně 150 tisíc lidí a více než milion obyvatel přišel o domov. Americká strana ztratila 14 letounů. V dubnu 1945 se v tichomořské oblasti nacházelo už přes 700 B-29. B-29 upravené jako nosiče atomových pum provedly první jaderné útoky v historii proti městům Hirošima a Nagasaki. V roce 1944 přistály v SSSR tři B-29 poškozené během náletů na Japonsko; po válce posloužily jako vzor pro výrobu sovětského bombardéru Tu-4. Celkem bylo ztraceno 475 bombardérů B-29.</p>
<p>V poválečném období sloužilo 148 B-29 ve čtrnácti leteckých skupinách Strategického leteckého velitelství USAF, založeného v březnu 1946. Dne 28. června 1950 se uskutečnil první bojový let B-29 v Koreji. Před příchodem stíhaček MiG-15 byly B-29 používány k denním náletům jak proti cílům na frontě, tak proti zázemí Severní Koreje. Severokorejské zdroje uvádějí, že se pilotům na stíhačkách Jak-9P podařilo několik B-29 sestřelit. Piloti MiGů-15 sestřelili první dva B-29 dne 9. listopadu 1950. Výskyt MiGů-15 donutil Američany přesunout bombardovací operace převážně do noci. Radar a pozemní navádění však umožňovaly sovětským pilotům napadat Superfortressy i za tmy. Podle sovětských údajů bylo sestřeleno 69 B-29, zatímco Američané přiznali ztrátu 34 strojů. B-29 byl nakonec považován za příliš zranitelný a po válce jej začaly nahrazovat proudové bombardéry. Pátrací a záchranné varianty sloužily do roku 1955 a meteorologické průzkumné verze až do roku 1960.</p>
<p>V roce 1950 bylo 84 B-29A a tři RB-29A předáno Velké Británii. Královské letectvo je používalo pod označením Washington B Mk.1 až do roku 1955.</p>
<p><strong>Konstrukce a výzbroj<hr></strong></p>
<p>B-29 Superfortress je čtyřmotorový celokovový jednoplošník se středoplošně uloženým křídlem a klasickou jednoduchou ocasní plochou.</p>
<p>Podvozek je příďového typu a za letu se zatahuje elektrickým pohonem. Dvě hlavní podvozkové nohy mají po dvou hydropneumatických tlumičích a po dvou kolech. Příďová noha, rovněž se dvěma koly, má jeden hydropneumatický tlumič. V zadní části trupu se nachází zatahovací ostruha, která chrání ocas před poškozením při vzletu nebo přistání.</p>
<p>Trup má kruhový průřez, nosný potah a skládá se ze šesti částí: předního zasklení, přední přetlakové kabiny, střední části, střední přetlakové kabiny, ocasní části a zadní části se zadním přetlakovým prostorem. Kruhový průřez zajišťuje vysokou mechanickou pevnost při malém aerodynamickém odporu. Přetlakové kabiny jsou ventilovaného typu a tlakování zajišťují dvě vnitřní pomocné energetické jednotky. V předním prostoru seděli dva piloti, bombometčík-navigátor, palubní inženýr, navigátor a radista. Ve středním prostoru byli tři střelci a operátor elektronického vybavení. Za přední kabinou se nachází nepřetlakovaná přední pumovnice a za střední kabinou nepřetlakovaný prostor pomocných energetických jednotek. Přední a střední kabinu spojuje hermetický tunel vedený nad pumovnicemi. Zadní střelec se nacházel v zadní kabině.</p>
<p>Celokovové dvounosníkové křídlo se skládá ze střední části a dvou odnímatelných konzol. Střední část u B-29 a B-29B je sestavena ze dvou dílů, zatímco B-29A používá tři díly. Ocasní plochy jsou klasické, s jednou kýlovkou. Stabilizátory mají nosný potah, výškovka a směrovka byly potaženy plátnem.</p>
<p>Letoun má zdvojené řízení pro pilota a druhého pilota, ovládané pružnými lany.</p>
<p>Součástí vybavení byly hasicí, odmrazovací a kyslíkové systémy. Pomocné mechanismy byly ovládány elektrickými pohony. Dveře pumovnic ovládal pneumatický systém.</p>
<p>Pohonnou jednotku tvoří čtyři vzduchem chlazené motory Wright R-3350, každý se dvěma turbodmychadly typu duplex turbo, umístěné v samostatných gondolách na křídle. Ke spouštění motorů sloužila pomocná generátorová jednotka tvořená generátorem R-2 poháněným dvouválcovým benzínovým motorem Lawrence 20A nebo Endover. Palivová soustava obsahuje 22 měkkých samosvorných nádrží s celkovou kapacitou 20 180 litrů.</p>
<p>Rádiové vybavení tvořila krátkovlnná komunikační radiostanice AN/ARC-8, velitelská VKV radiostanice AN/ARC-3, palubní interkom AN/AIC-2A, radiokompas AN/ARN-7, radiomaják RC-193A, systém kursu a sestupové roviny AN/ARN-5A, odpovídač vlastní-cizí SCR-695 a radiovýškoměr SCR-718C. Pro navigaci a bombardování byl u B-29 a B-29A používán radar AN/APQ-13, zatímco B-29B používal radar AN/APQ-7 „Eagle“.</p>
<p>Obrannou výzbroj B-29 a B-29A tvořilo deset až třináct kulometů ráže .50 palce umístěných ve čtyřech dálkově ovládaných věžích a jedné zadní věži. Dvě věže byly nad trupem a dvě pod ním. Původně měla každá dvojici kulometů. S ohledem na taktiku japonských a německých stíhačů, kteří často útočili zepředu, však byly do přední horní věže později instalovány čtyři kulomety. V zadní věži byly zpočátku dva kulomety a jeden kanón ráže 20 mm. Bojové zkušenosti ale ukázaly, že kvůli rozdílné balistice i problémům se spolehlivostí a údržbou kanónu je výhodnější jej odstranit; někdy byl nahrazen třetím kulometem. Na některých strojích byl v zadní věži zkoušen radarový zaměřovač AN/APQ-15B, pokus však nebyl příliš úspěšný a systém se nerozšířil. U verze B-29B byly trupové věže odstraněny a jedinou obrannou výzbrojí zůstala zadní věž.</p>
<p>Pumová výzbroj byla umístěna ve dvou pumovnicích s pumovými závěsníky. Dveře pumovnic byly zpočátku ovládány elektricky, později pneumaticky. B-29 a B-29A mohly celkem nést až 40 pum po 500 lb, 12 pum po 1 000 lb, osm pum po 2 000 lb nebo čtyři pumy po 4 000 lb. Při bombardování používal bombometčík optický zaměřovač Norden; při útoku za oblačnosti nebo v noci se využívala data z radaru AN/APQ-13.</p>
