<p><strong>Vývoj a výroba<hr></strong></p>
<p>Americký proudový stíhací letoun F-84 se začal vyvíjet v roce 1944 v konstrukční kanceláři společnosti Republic Aviation pod vedením A. Kartveliho jako dálkový doprovodný stíhač bombardérů. První prototyp XP-84 poprvé vzlétl 28. února 1946. První předsériový YP-84A opustil továrnu v únoru 1947 a v roce 1948 bylo označení P-84 změněno na F-84. V roce 1949 začala výroba modifikace F-84E, z níž později vznikl stíhací bombardér F-84G schopný nést i taktické jaderné zbraně. Výroba verzí Thunderjet skončila v červenci 1953. Celkem bylo vyrobeno 4 455 letounů, z toho 843 strojů F-84E.</p>
<p>První sériové F-84 vstoupily do služby u 14. stíhací skupiny v létě 1947. Provoz u bojových jednotek odhalil řadu nedostatků, takže první verze F-84 získaly přezdívky „Noční můra mechanika“ a „Noční můra pilota“. V době vrcholící sériové výroby vedla série leteckých nehod k dočasnému zákazu letů všech strojů tohoto typu a k rozsáhlým úpravám již dodaných letounů. Zjištěné nedostatky byly odstraněny u modelu F-84E, který se stal první velkosériovou modifikací plně vyhovující požadavkům amerického letectva.</p>
<p><strong>Služba<hr></strong></p>
<p>Po vypuknutí korejské války americké vrchní velení, které se obávalo možného vypuknutí třetí světové války, zpočátku nespěchalo s přesunem nejmodernější techniky na frontu. Výskyt moderních proudových stíhaček u protivníka však donutil USA vyslat do Koreje i nejnovější letouny. Do oblasti bylo přemístěno také 27. stíhací doprovodné křídlo s F-84E. První bojové lety provedly tyto stroje na konci prosince 1950 při doprovodu bombardérů B-29 během denních náletů. Dne 21. ledna 1951 došlo k prvnímu boji mezi F-84 a MiGy-15. Dvě dvojice F-84, které se pokoušely bombardovat most přes řeku Han, napadlo šest MiGů-15 ze 177. stíhacího leteckého pluku. Dva Thunderjety byly sestřeleny. Dne 30. listopadu 1951 nedokázalo 89 F-84 doprovázejících 21 bombardérů B-29 při náletu na cíl označovaný Nancy ochránit bombardéry před útokem 44 MiGů-15. Ztraceno bylo 12 B-29 a nálet byl zmařen. Podle amerických údajů přišel protivník o sedm MiGů, skutečná ztráta však činila jeden MiG-15.</p>
<p>Zkušenosti ze vzdušných bojů ukázaly, že F-84E není schopen bojovat s MiGem-15 za rovnocenných podmínek. Jeho dolet, rychlost a nosnost jej však předurčovaly k úloze stíhacího bombardéru. Na konci června 1951 vstoupila do bojů 136. stíhací bombardovací skupina, vytvořená ze tří perutí Národní gardy a vybavená F-84E. Dne 19. září 1951 začala na F-84E přecházet také 49. stíhací bombardovací skupina, která předtím létala na F-80. Do konce roku 1951 tak byly F-84E převedeny především na úkoly bitevního letectva v blízkosti fronty. Ke konci války se používaly i k útokům na vzdálené průmyslové cíle a při těchto misích využívaly doplňování paliva za letu.</p>
<p>Během války provedly Thunderjety 86 408 bojových vzletů, shodily 50 427 tun pum a 5 560 tun napalmu a odpálily 5 560 raket. F-84 uskutečnily 10 673 útoků na železniční cíle a 1 366 útoků na silnice. Podle oficiálních amerických údajů zničili piloti F-84 ve vzdušných bojích osm MiGů-15 a jeden Jak.</p>
<p><strong>Konstrukce a výzbroj<hr></strong></p>
<p>F-84E je celokovový středoplošník s přímým laminárním křídlem, vstupem vzduchu v přídi trupu a zatahovacím příďovým podvozkem.</p>
<p>Trup má kruhový průřez a konstrukčně se skládá ze tří částí: příďové, střední a ocasní. V přídi se nachází vstup vzduchu s příčnou svislou přepážkou, příďová podvozková noha, část výzbroje tvořená čtyřmi kulomety a bloky elektronického vybavení. Ve střední části jsou pilotní kabina, upevnění křídla a tři palivové nádrže. Na spodní ploše střední části se nachází perforovaný aerodynamický brzdicí štít ovládaný dvěma hydraulickými válci. Kabina je přetlaková a vybavená vystřelovacím sedadlem. Kapkovitý překryt se odsouvá. K vytápění kabiny za letu se používá vzduch odebíraný z kompresoru motoru.</p>
<p>V ocasní části je umístěn proudový motor. Je k ní připojena ocasní plocha a ve spodní části jsou odnímatelné závěsy pro pomocné raketové startovací motory.</p>
<p>F-84E má přímé křídlo s konstantní relativní tloušťkou po celém rozpětí, připevněné k trupu šrouby. Mechanizaci křídla tvoří štěrbinové klapky a křidélka. Křidélka jsou vybavena posilovačem řízení. Vnitřní objem křídla využívají palivové nádrže. V kořenech křídla jsou rovněž instalovány dva velkorážní kulomety.</p>
<p>Letoun používá zatahovací příďový tříkolový podvozek. Hlavní nohy se zatahuji do křídla a stejně jako příďová noha se při zatahování mechanicky zkracují. Příďové kolo není řízené; zatáčení při pojíždění se provádí přibrzďováním příslušného hlavního kola.</p>
<p>Pohonnou jednotku tvoří proudový motor Allison J35-A-17B s axiálním kompresorem, instalovaný v ocasní části trupu. Palivová soustava se skládá ze tří trupových a křídelních nádrží. Na konce křídel lze instalovat přídavné palivové nádrže, které je možné v nouzi odhodit. F-84E může nést také dvě přídavné nádrže na dvojici středních závěsníků. Část F-84E byla navíc vybavena systémem doplňování paliva za letu se dvěma přijímacími tyčemi, levou a pravou, umístěnými v přídi každé koncové nádrže. Objem vnitřních palivových nádrží činí 1 516 litrů; s dvojicí koncových nádrží po 817 litrech dosahuje celková zásoba paliva 3 150 litrů.</p>
<p>Řízení výškovky využívá pevná táhla a lana, směrovka je ovládána lany a křidélka pevnými táhly s hydraulickým posilovačem. Hydraulická soustava zajišťuje vysouvání podvozku, ovládání brzd, vysouvání aerodynamických brzd a činnost posilovače křidélek. Letoun má systém signalizace a hašení požáru.</p>
<p>Rádiové vybavení zahrnuje radiostanici AN/ARC-3, radiokompas AN/APN-6 a identifikační systém AN/APX-6.</p>
<p>Výzbroj tvořilo šest kulometů M3 ráže .50 palce. Čtyři byly instalovány v přídi trupu a dva v kořenech křídel. Pod křídla bylo možné zavěsit dvě pumy různých ráží a neřízené rakety. Rané F-84E používaly zaměřovač A-1B. Během výroby a následných úprav byl nahrazen zaměřovačem A-1C s radarovým dálkoměrem AN/APG-30.</p>
