<p><strong>Vývoj a výroba<hr></strong></p>
<p>Slavný americký proudový stíhací letoun F-86 Sabre byl vyvinut konstruktéry společnosti North American Aviation v letech 1944–1947 pod označením NA-140. Jeho předchůdcem byl palubní stíhač XFJ-1 s přímým křídlem, vytvořený v rámci projektu NA-134. Protože přímé křídlo neumožňovalo snadno dosáhnout požadované rychlosti, byl návrh přepracován pro šípové křídlo. První prototyp XP-86 vzlétl 1. října 1947. V roce 1948 bylo jeho označení změněno na XF-86. Sériový F-86A-1 (NA-151) poprvé vzlétl 20. května 1948, první série však sloužila především ke zkouškám. První skutečně bojovou verzí se stal F-86A-5, jehož výroba začala v únoru 1949. Nejrozšířenější výrobní série F-86A-5 nesla tovární označení NA-161 a odlišovala se především instalací nového motoru.</p>
<p>V letech 1947 až 1956 bylo vyrobeno celkem 8 745 Sabre všech verzí, včetně 554 F-86A vyrobených do roku 1950 a licenčních strojů z Kanady, Austrálie, Itálie a Japonska. Kromě toho vzniklo 1 115 palubních verzí známých pod jménem Fury.</p>
<p><strong>Služba<hr></strong></p>
<p>První F-86A-5 byly v únoru 1949 dodány 1. stíhací skupině na základně March v Kalifornii. Po těžkých ztrátách amerického letectva ve vzdušných bojích s MiGy-15 v počáteční fázi korejské války bylo v prosinci 1950 na Dálný východ přesunuto prvních 19 F-86A-1. Následně se do bojů zapojily verze F-86A-5, F-86E a od března 1953 také F-86F. Boje v Koreji ukázaly, že F-86 má oproti sovětskému MiGu-15 kvalitnější zaměřovací vybavení, lepší vlastnosti ve střemhlavém letu a při horizontálním manévrování a s přídavnými nádržemi také větší dolet. Silně propagované úspěchy v Koreji, kde Sabre získal přezdívku „MiG Killer“, přispěly k jeho exportnímu úspěchu. F-86 byl dodán do více než 30 zemí a v některých zůstal ve službě až do roku 1970. Podle amerických údajů dosáhly Sabry více než 900 vzdušných vítězství. Sabre přitom nebyl jen výborným stíhačem, ale také mimořádně univerzálním letounem. Vyráběl a používal se jako stíhač, stíhací bombardér, průzkumný letoun, stíhač pro každé počasí i ve verzích vyzbrojených kanóny nebo řízenými střelami.</p>
<p><strong>Konstrukce a výzbroj<hr></strong></p>
<p>Sabre je celokovový jednomístný dolnoplošník klasické koncepce se šípovým křídlem a jedním motorem v zadní části trupu. Lichoběžníkové křídlo má šípovitost 35 stupňů. Na bocích zadní části trupu jsou instalovány dva aerodynamické brzdicí štíty. Ocasní plochy jsou šípové a tvoří je svislá ocasní plocha a stabilizátor s výškovkou. Podvozek je zatahovací příďového typu. Kabina je přetlaková a vybavená vystřelovacím sedadlem s pancéřovou opěrkou hlavy a pancéřovým opěradlem. Piloti Sabre používali protig obleky. Zepředu chránily pilota dvě duralové pancéřové sekce o tloušťce 12 a 22 mm.</p>
<p>F-86A-5 se vyznačoval překrytem kabiny s charakteristickým „rohem“, za nímž bylo instalováno pancéřové sklo, a byl vybaven podkřídlovými závěsníky pro pumy a palivové nádrže. Od A-1 a raných A-5 se odlišoval také otevřenými ústími kulometných šachet; předchozí stroje používaly automatické krytky, které ústí uzavíraly.</p>
<p>Pohonnou jednotku tvoří jeden proudový motor General Electric J47 v různých modifikacích. F-86A-5 výrobní série NA-161 je vybaven motorem J47-GE-13.</p>
<p>Řízení výškovky a křidélek používá nevratný hydraulický posilovač s pružinovým zatížením řídicí páky a vyvažovacím mechanismem. Hydraulická soustava se skládá ze dvou nezávislých okruhů. První ovládá podvozek, brzdy a aerodynamické brzdy. Druhý zajišťuje ovládání vodorovných ocasních ploch a křidélek. Součástí letounu je systém signalizace a hašení požáru.</p>
<p>Výzbroj F-86A tvořilo šest kulometů M3 ráže .50 palce, po třech na každé straně příďové části trupu. Pod křídla bylo možné zavěsit dvě pumy různých ráží nebo neřízené rakety HVAR. Zpočátku se mířilo kolimátorovým gyroskopickým zaměřovačem Mk.18. Během výroby a modernizací jej nahradil zaměřovač A-1CM s radarovým dálkoměrem AN/APG-30, jehož maximální dosah činil přibližně 2 740 m a vzdálenost zachycení cíle přibližně 1 600 m.</p>
<p>Rádiové vybavení zahrnovalo radiostanici AN/ARC-3, radiokompas AN/APN-6 a identifikační systém AN/APX-6.</p>
