<p>Příběh tohoto letounu začal v roce 1935, kdy společnost Douglas Aircraft vytvořila nejlepší osobní a dopravní letoun své doby — DC-3. Letoun se stal velmi úspěšným a prodával se i licenčně vyráběl po celém světě. Dne 11. dubna 1936 bylo rozhodnuto o zakoupení licence ze Spojených států pro výrobu v SSSR a v roce 1937 začal v závodě č. 84 v Chimkách u Moskvy vývoj licenční verze DC-3.</p>
<p>Bylo nutné vyřešit řadu složitých problémů, s nimiž si neporadili ani v Nizozemsku nebo Japonsku (Mitsubishi), které licenci rovněž zakoupily, ale byly nuceny sestavovat DC-3 z dílů dodávaných z USA. Především bylo třeba převést rozměry z imperiálního do metrického systému a zároveň přepočítat konstrukční prvky podle sovětských pevnostních norem. Snadné nebylo ani zavedení šablonové výrobní metody. Závod č. 84 však postupně překonal vznikající potíže a nakonec zahájil sériovou výrobu letounu pod označením PS-84. Sovětské stroje se přitom od amerických předloh výrazně lišily: byly téměř celé vyráběny z domácích materiálů a změnilo se vnitřní uspořádání prostorů. Přední dveře se otevíraly dovnitř místo ven a byly instalovány motory M-62IR. Nelze je proto považovat za prostou kopii DC-3. Dne 17. září 1942 dostal letoun označení Li-2 podle inženýra B. P. Lisunova, který dohlížel na zavedení stroje do sériové výroby. Až do konce války se však nové označení používalo především pro vojenské verze.</p>
<p>Letoun se vyráběl v mnoha modifikacích, z nichž nejvýznamnější byly následující:
Li-2. Téměř všechny Li-2 určené pro vojenské použití byly vybaveny výzbrojí a pumovými závěsníky. Byl instalován bombardovací zaměřovač. Na počátku výroby nesl horní věž MV-3 s kulometem ŠKAS ráže 7,62 mm, který byl později, přibližně od podzimu 1942, nahrazen věží UTK-1 s kulometem UBT ráže 12,7 mm. Letoun mohl nést až 1 000 kg pum na vnějších závěsnících. Posádku tvořilo šest letců: dva piloti, navigátor, palubní mechanik, radista a střelec. Od podzimu 1942 se Li-2 vyráběl jako víceúčelový vojenský letoun: nákladový prostor byl zvětšen, podlaha zesílena a na levém boku vznikl velký nákladový otvor. Stroj mohl přepravovat 18 nosítek ve třech patrech; tři sklápěcí sedačky umožňovaly přepravu dvou lehce raněných a zdravotníka. Sklápěcí překližkové lavice podél boků trupu sloužily k přepravě výsadkářů.
- Li-2NB — noční bombardér. Výzbroj tvořily tři kulomety ŠKAS (jeden v přídi) a věžový kulomet UBT ráže 12,7 mm. Na vnějších závěsnících mohl nést čtyři pumy po 250 kg. Uspořádání posádky bylo upraveno. Dveře kabiny na pravé straně dostaly vypouklý tvar a za nimi byl umístěn noční bombardovací zaměřovač NKPB-7, směřující do spodní části dveří; jejich prosklení bylo možné odklopit pro lepší výhled. Místo radiopolokompasu RPK-2 byl instalován americký Bendix MN-26C a radiostanice RSB-bis byla nahrazena typem RSR-1.
- Li-2D — výsadková verze z roku 1942 určená pro shoz výsadkářů, s věžovým kulometem ráže 12,7 mm, někdy doplněným zdvojenými kulomety ráže 7,62 mm.
- Li-2 (2M-88) — série vyráběná od roku 1943, lišící se především motory o výkonu 1 100 hp a výzbrojí ve věži. Mohla přepravovat 25 vojáků a dosahovala rychlosti až 350 km/h.
- Li-2VP — experimentální noční bombardér s pumami uloženými v kabině a shazovanými tunely v podlaze. Výzbroj tvořila věž UTK-1 v horní části trupu a dva kulomety ŠKAS ráže 7,62 mm v bočních střelištích. Pumový náklad činil 1,5 až 2,5 tuny.
- Li-2T — poválečná transportní modifikace.</p>
<p>Od roku 1939 do května 1953 bylo vyrobeno celkem 5 207 letounů Li-2.</p>
<p>Po vypuknutí Velké vlastenecké války plnil letoun mimořádně širokou škálu úkolů: Li-2 shazovaly zásoby partyzánům i obklíčeným jednotkám, vysazovaly vojska, evakuovaly raněné (včetně obleženého Sevastopolu), přepravovaly vojenské velitele, doručovaly rozkazy a sloužily také jako noční bombardéry. Do léta 1943 mělo letectvo tři letecké sbory, mezi nimi 7. letecký sbor dálkového letectva, téměř celý vybavený Li-2 v transportní i bombardovací verzi. Do konce války existovalo celkem 19 pluků vybavených těmito letouny. Li-2 sloužil ve vojenském dopravním letectvu sovětského letectva až do 70. let a byl rovněž dodáván do dalších zemí.</p>
