<p><strong>Vývoj a výroba<hr></strong></p>
<p>Sovětský pístový frontový střemhlavý bombardér byl vyvinut v Ústřední konstrukční kanceláři č. 29 NKVD týmem konstruktérů vedeným A. N. Tupolevem v letech 1940–1941. Prototyp poprvé vzlétl 29. ledna 1941. Sériová výroba první verze, která nesla tovární označení „103BC“, začala v roce 1942. Bylo vyrobeno celkem 79 letounů, poté byla výroba přerušena. Stavba letounu byla obnovena v roce 1944. Na základě bojových zkušeností byl stroj upraven a v letech 1944 až 1952 se vyráběl pod označením Tu-2S (výrobek 61). V letech 1941 až 1952 vzniklo celkem 2 540 letounů, z toho 2 444 strojů Tu-2 výrobku 61; písmeno S se v sériovém označení běžně nepoužívalo.</p>
<p><strong>Služba<hr></strong></p>
<p>První Tu-2 byly dodány nově vytvořenému 132. samostatnému bombardovacímu leteckému pluku, který s nimi bojově létal od listopadu 1942 do května 1943. Poté byl pluk stažen do týlu k reorganizaci a zbývající provozuschopné stroje byly předány průzkumným plukům. Piloti při srovnání Tu-2 s Pe-2 oceňovali snadnější pilotáž, schopnost letu na jeden motor a výrazně větší pumový náklad. Za nevýhodu byla považována nízká spolehlivost motorů M-82. Na základě bojových zkušeností byl letoun dále upraven — zesílila obranná výzbroj a motory prošly změnami zaměřenými na zvýšení provozní spolehlivosti.</p>
<p>Sériové stroje začaly k jednotkám přicházet na jaře 1944. Na začátku roku 1945 bylo na frontě 279 letounů Tu-2. Po skončení bojů na sovětsko-německé frontě byly jednotky vyzbrojené Tu-2 přesunuty na Dálný východ, kde se s velkým úspěchem zapojily do války proti Japonsku. V poválečných letech byly Tu-2 dodávány do Bulharska, Rumunska, Maďarska, Polska a Číny.</p>
<p>V korejské válce byly Tu-2 létané čínskými posádkami nasazovány jen zřídka. Známý je popis tří náletů bombardérů Tu-2 na pozorovací stanoviště a radarovou stanici amerického letectva na ostrově Taehwa-do. Podle čínských údajů bylo pozorovací středisko následkem náletů vyřazeno z provozu. Při třetím náletu byly v boji se stíhačkami Sabre ztraceny čtyři bombardéry a další čtyři poškozeny; palubní střelci bombardérů měli sestřelit dva F-86. Podle amerických údajů bylo sestřeleno osm Tu-2 z dvanácti, tři La-9 ze šestnácti a jeden MiG-15 z patnácti. Američané během války celkem hlásili zničení devíti Tu-2, zatímco Čína přiznala ztrátu čtyř.</p>
<p>V sovětském letectvu zůstal Tu-2 ve službě do roku 1954, kdy byl nahrazován proudovými letouny. V Číně se Tu-2 používal až do roku 1982.</p>
<p><strong>Konstrukce a výzbroj<hr></strong></p>
<p>Konstrukčně je Tu-2 dvoumotorový samonosný celokovový jednoplošník se středoplošně uloženým křídlem. Trup je poloskořepinové konstrukce s nosným duralovým potahem a skládá se ze tří částí spojených šrouby. Některé díly trupu byly v sérii vyráběny ze dřeva. Lichoběžníkové křídlo je kovové s dřevěnými koncovými částmi. Křidélka jsou potažena částečně duralem a částečně plátnem. Dvojitá svislá ocasní plocha je duralová, směrovky jsou potaženy plátnem. Podvozek je klasický zatahovací se dvěma hlavními nohami a zatahovacím ostruhovým kolem.</p>
<p>Prostor pilota a navigátora se nachází v příďové části trupu. Pilot sedí posunutý vlevo, navigátor vpravo. Horní část prostoru kryje překryt, jehož obě boční části lze sklopit dolů; levá se sklápí společně s horním krytem. Spodní část přídě je prosklená a několik průhledných panelů lze sklopit jako nouzový výlez. Pilotovo sedadlo bylo vybaveno pancéřovým opěradlem o tloušťce 15 mm. Zvenčí byl prostor chráněn pancéřovými deskami tloušťky 6 až 15 mm. Spodní část přídě je vyříznuta kvůli pumovnici. Pumovnice a palivové nádrže se nacházejí ve střední části trupu. V horní části bylo navigátorovo kulometné stanoviště VUS-1 a zadní část překrytu. U letounů od 50. série včetně 63. série bylo kulometné stanoviště shora chráněno pevným plexisklovým štítkem s tvarovanými výřezy umožňujícími volné použití zbraně.</p>
<p>V ocasní části se nachází prostor radisty a spodního střelce. Podlaha zadního prostoru a kužel ocasní části jsou dřevěné. Zadní prostor chránily pancéřové desky tloušťky 6 až 12 mm. Byla zde dvě kulometná stanoviště, horní a spodní. Pro zlepšení výhledu jsou po stranách trupu velká kulatá okna.</p>
<p>Řízení letounu je mechanické pomocí táhel. Hydraulický systém slouží k vysouvání podvozku a brzdění kol, k ovládání dveří pumovnice, vzletových a přistávacích klapek a žaluzií motorových krytů. Křídla a svislé ocasní plochy mají odmrazovací systém. Pneumatický systém umožňuje start motorů, nouzové vysunutí podvozku a přebíjení zbraní.</p>
<p>Pohonnou jednotku tvoří dva čtrnáctiválcové vzduchem chlazené hvězdicové motory AŠ-82FN konstrukční kanceláře Švecov s přímým vstřikováním paliva, dvourychlostním kompresorem a reduktorem. Roztáčejí čtyřlisté stavitelné vrtule AV-9VF-21K o průměru 3 600 mm. Motory jsou instalovány v gondolách vybavených prachovými filtry, které jsou k nosníkům křídla připevněny přes pryžové tlumiče a zakryty kapotážemi typu NACA. Palivová soustava se skládá ze dvou nádrží v trupu, čtyř ve střední části křídla a osmi nádrží v křídelních konzolách, po čtyřech v každé. Všechny nádrže jsou hliníkové, samosvorné a tlakované inertním plynem.</p>
<p>Pevnou dopřednou výzbroj Tu-2 tvořily dva kanóny ráže 20 mm ve střední části křídla. Kromě toho měl letoun tři obranná stanoviště s velkorážnými kulomety ráže 12,7 mm: navigátor používal lafetu VUS-1, střelec-radista VUB-68 a spodní střelec LU-68. Pilot mířil kanóny zaměřovačem PBP-1b.</p>
<p>Pumy o hmotnosti až 1 000 kg se zavěšovaly do pumovnice i na vnější závěsníky. Normální pumový náklad činil 1 000 kg, maximální 2 000 kg. Při operacích nad frontou bylo možné v přetížení nést až 3 000 kg. Při bombardování z vodorovného letu mířil navigátor zaměřovačem OPB-1. Při střemhlavém bombardování mířil pilot pomocí PBP-1b. Letoun byl vybaven automatickým zařízením pro střemhlavý let AP-3M, které umožňovalo automaticky vyvést stroj ze střemhlavého letu v předem nastavené výšce.</p>
<p>Rádiové vybavení zahrnovalo palubní interkom SPU-4, radiostanice RSB-3bisAD a RSIU-6, identifikační systém SČ-3, radiokompas RPK-2B, automatický radiokompas ARK-5, radiovýškoměr RV-2 a značkový přijímač MRP-48.</p>
