<p><strong>Vývoj a určení<hr></strong></p>
<p>Americká krátkovlnná (pásmo S, od 2 do 4 GHz) stacionární a polomobilní radarová stanice AN/CPS-1 neboli radar včasné výstrahy (Microwave Early Warning, zkráceně MEW) byla vyvinuta za druhé světové války v Massachusettském technologickém institutu (MIT Radiation Laboratory). Byla určena k včasnému zjišťování vzdušných cílů, navádění přepadových stíhačů a řízení letového provozu. Použité frekvenční pásmo odstranilo dva závažné problémy metrových radarů: obecně nízké úhlové rozlišení a „slepotu“ vůči nízko letícím cílům. Radar poskytoval vynikající vodorovné rozlišení s úhlem 0.8 °, nedokázal však měřit výšku cíle. To nepředstavovalo nevýhodu při navádění stíhačů a varování obsluh děl před střelami s plochou dráhou letu V-1, které letěly v konstantní výšce.</p>
<p><strong>Výroba a bojové použití<hr></strong></p>
<p>První souprava byla zadána do výroby a dokončena v létě 1943. Následovaly důkladné zkoušky na základně amerického armádního letectva v Orlandu na Floridě. Příznivé výsledky zkoušek umožnily malosériovou výrobu souprav AN/CPS-1. Jedna z nich byla v lednu 1944 dodána britské protivzdušné obraně a umístěna nejprve v Devonshiru, odkud byla v červenci téhož roku přesunuta do Hastingsu. Americká armáda radar používala jak na evropském válčišti (na pláži Omaha během spojeneckého vylodění v Normandii), tak v Tichomoří (na ostrově Saipan), pro což byla souprava přepracována na polomobilní. Do konce druhé světové války vzniklo pouze šest (podle jiných zdrojů pět) malosériově sestavených souprav. Existují však také informace o podpisu smlouvy na výrobu 100 souprav AN/CPS-1 do konce roku 1944.</p>
<p><strong>Účast v korejské válce<hr></strong></p>
<p>Po druhé světové válce byly systémy AN/CPS-1 rozmístěny v Jižní Koreji. Podle amerických údajů od počátku roku 1948 sledovaly sovětské proudové stíhačky MiG nad Severní Koreou.</p>
<p><strong>Konstrukce a technické vlastnosti<hr></strong></p>
<p>V polomobilním provedení byla radarová souprava umístěna na příhradové plošině vysoké přibližně 7,6 m. Pracoviště obsluhy a operátorů, dieselové generátory i další pomocné vybavení se nacházely v rychle sestavitelných půlkruhových modulových stanových hangárech. Kruhového přehledu se dosahovalo mechanickým otáčením anténního stanoviště tvořeného dvěma parabolickými anténami širokými 7,6 m, které byly na společné základně instalovány zády k sobě. Stanice zajišťovala kruhový přehled do vzdálenosti 320 km a výšky 13,7 km a určovala azimut a šikmou vzdálenost cíle.</p>