<p><strong>Vývoj a výroba AN/CPS-6<hr></strong></p>
<p>Stacionární radarová stanice AN/CPS-6 byla vyvinuta v MIT Radiation Laboratory během druhé světové války. Původně byla určena ke zjišťování stíhaček do vzdálenosti 110 mil (180 km) a výšky 15 000 stop (4 800 m). První soupravy vznikly v polovině roku 1945. Společnost General Electric vyráběla model A a následný model B v závodě v Syracuse ve státě New York, který se později stal sídlem společností Martin-Marietta a následně Lockheed-Martin.</p>
<p><strong>Konstrukční vlastnosti modifikace 6B<hr></strong></p>
<p>Nejpokročilejší modifikace radarové stanice AN/CPS-6B vznikla v polovině 50. let. Díky prvnímu použití dvojice antén uspořádaných do tvaru „V“ dokázal radar určit vzdálenost, azimut a polohový úhel cíle. Schopnost odhadovat výšku cíle bez samostatného výškoměrného radaru činila AN/CPS-6 velmi užitečným v oblastech s hustým leteckým provozem. Provoz systému zajišťovalo 25 mužů a k jeho přemístění bylo zapotřebí celkem 85 nákladních automobilů o nosnosti 2,5 tuny. Americké letectvo používalo systém AN/CPS-6 ke zjišťování vzdušných cílů a následnému navádění přepadových stíhačů i k řízení letového provozu. Všechny modifikace systému byly vyřazeny mezi polovinou roku 1957 a polovinou roku 1959.</p>
<p><strong>Princip činnosti anténního systému<hr></strong></p>
<p>Přehledová anténa radarové stanice byla instalována vodorovně a druhá byla vůči ní skloněna o 45 stupňů, aby bylo možné určovat výšku cíle. Prostor se prohledával otáčením anténního stanoviště. Pro zvýšení dosahu zjišťování bylo anténní stanoviště umístěno na speciální dvoupatrové věži. Pracoviště operátorů a obsluhy systému i další vybavení se nacházela v rychle stavěných hangárech.</p>