<p>Mapa Koreje zachycuje hlavní oblast leteckých bojů během korejské války od 1. dubna 1951 do 27. července 1953. Pozemní boje se v tomto období soustředily především do okolí 38. rovnoběžky. Od poloviny roku 1951 do konce války nepřesáhly posuny fronty 100 kilometrů. Tyto změny linie dotyku se odrážejí v Kariéře velitele. Kariéra zachycuje následujících 50 operací této války:</p>
<p><b>2. dubna 1951 </b>- Operace Rugged. Ofenziva sil OSN. Konečným cílem celé ofenzivy bylo udeřit na Železný trojúhelník, nepřátelský uzel silničních a železničních komunikací mezi městy Chorwon, Gimhwa-eup a Pyonggang.</p>
<p><b>11. dubna 1951 </b>- Operace Dauntless. Jejím cílem bylo dosáhnout postavení 16-32 km severně od 38. rovnoběžky, označovaných jako linie Wyoming, a přímo ohrozit Železný trojúhelník.</p>
<p><b>22. dubna 1951 </b>- Jarní ofenziva Čínských lidových dobrovolníků (ČLD) a Korejské lidové armády (KLA). Večer po dělostřelecké přípravě zahájily síly ČLD (3., 9. a 19. armáda) a KLA (1., 3. a 5. armáda) protiofenzivu podél celé fronty. Cílem bylo porazit hlavní síly 1. a 9. armádního sboru americké 8. armády v prostoru mezi řekami Imjingang a Bukhangang. Poté měla vojska pokračovat v ofenzivě podél celé fronty směrem na Soul, Pyeongchang a Gangneung.</p>
<p><b>26. dubna 1951 </b>- Jarní ofenziva. Nová linie. V noci na 26. dubna byla komunistická ofenziva obnovena v západním a středním úseku fronty. Do konce 29. dubna dosáhla vojska linie Koyang, Yidenpu a Kapyeong severně od Chuncheonu a během čtyř dnů postoupila o 10-30 km. Na východním úseku fronty vytlačila vojska 3. a 5. armády KLA nepřátelské jednotky z jejich postavení a do konce 29. dubna postoupila o 10-15 km.</p>
<p><b>5. května 1951 </b>- Útok na Chuncheon. Všechny armády ČLD a KLA se plně soustředily v určených týlových prostorech. Jednotky ČLD kryjící ústup hlavních sil mezitím odrazily všechny útoky OSN a zatlačily protivníka o 5-10 kilometrů na jih. Současně 39. armádní sbor ČLD překročil řeku Bukhang východně od Kapyeongu a dobyl město Chuncheon.</p>
<p><b>6. května 1951 </b>- Protiofenziva OSN. Síly OSN zjistily, že proti nim stojí pouze krycí jednotky, a zahájily protiofenzivu podél celé fronty. Hlavní úsilí soustředily na západní úsek s cílem prolomit frontu ČLD a dobýt oblasti Pyonggang, Chorwon a Kumhwa severně od 38. rovnoběžky. Do konce dne dobyly Eundengpu. Chuncheon byl dobyt 7. května a Kumchon 8. května.</p>
<p><b>16. května 1951 </b>- Trojitý úder. Druhá ofenziva sil ČLD a KLA. V 18:00 zahájila tato vojska hlavními silami novou ofenzivu podél celé fronty. Celkový plán operace počítal se třemi údery, které měly rozdělit nepřátelskou obrannou frontu, obklíčit jeho síly a postupně je zničit. Plánovaná hloubka operace činila 50-60 kilometrů až na linii Suwon-Wonju-Imokchon-ri.</p>
<p><b>20. května 1951 </b>- Druhá protiofenziva OSN. Pokusy OSN o podporu obklíčených jednotek nebyly úspěšné. Do konce 20. května byly jihokorejské síly obklíčené v oblasti Chaeum-ni zcela zničeny. Postup 1. armády KLA a 19. a 3. armády ČLD ve dnech 18. a 19. května byl pomalý a dosáhl pouze 20-40 km. Kvůli nedostatku potravin a munice i potřebě odpočinku rozhodlo komunistické společné velení o zastavení dalšího postupu a stažení hlavních sil ke 38. rovnoběžce v noci na 23. května.</p>
<p><b>31. května 1951 </b>- Začíná operace Strangle, kampaň americké 5. letecké armády zaměřená na narušení nepřátelských zásobovacích tras v Severní Koreji.</p>
<p><b>5. června 1951 </b>- Manévr na linii Chorwon-Kumhwa. Ráno americké síly prolomily obranu 19. a 3. armády ČLD na linii severně od Yongchonu a Unchonu a do konce 6. června dobyly Daikori a Munhongli. Vznikla hrozba průlomu sil OSN k Pyonggangu. Aby komunistické společné velení zabránilo dalšímu postupu nepřítele tímto směrem, rozhodlo stáhnout 3. armádu ČLD na novou obrannou linii Chorwon-Kumhwa. Svazky 3. a 9. armády ČLD opustily Chorwon a Kumhwu.</p>
<p><b>11. června 1951 </b>- Červnové přeskupení. Aby zabránily dalšímu postupu nepřítele, vystřídaly komunistické síly na frontě 47., 42. a 26. armádní sbor ČLD, které postup OSN zastavily. Za pouhých 10 dnů ustoupily síly ČLD a KLA o 15-20 kilometrů na západním a středním úseku fronty a o 15-30 kilometrů na východním úseku. Americké velení, které nedosáhlo úspěchu, se rozhodlo zúžit frontu a soustředit úsilí na wonsanský úsek.</p>
<p><b>1. července 1951 </b>- Protiútok u řeky Imjingang. Válčící strany přecházejí do obrany podél celé fronty. S cílem dosáhnout 38. rovnoběžky v oblastech Yenan a Kaisen zahájilo americké velení koncem června ofenzivu silami 1. pěší divize Korejské republiky. Ta zatlačila jednotky 64. armádního sboru ČLD a 1. července dobyla Kaisen. Následné protiútoky jednotek 1. armády KLA a 64. armádního sboru ČLD však divizi rozprášily a její zbytky uprchly na levý břeh řeky Imjingang. Od 1. července přešly válčící strany do obrany podél celé fronty.</p>
<p><b>18. srpna 1951 </b>- Bitva o Krvavý hřeben. Na východním úseku fronty od řeky Bukhang k pobřeží zahájily 2. pěší divize a americká 1. divize námořní pěchoty spolu s jihokorejskou 3., 5., 7., 8., 11. a Hlavní divizí ofenzivu proti 5., 2. a 3. armádě KLA. Za podpory námořního dělostřelectva a letectva měly posunout frontu na sever, a podpořit tak požadavky americké delegace na konferenci v Kaesongu. Během několika dnů postoupily síly OSN na sever pouze o 1-5 km.</p>
<p><b>18. srpna 1951 </b>- Druhá operace Strangle, první fáze. Velení leteckých sil Dálného východu (FEAF) zahájilo operaci Strangle, druhou kampaň tohoto názvu, spočívající v pravidelných úderech na severokorejské železniční komunikace. Během 87 552 bojových vzletů bylo zničeno 276 lokomotiv, 3 820 železničních vozů, 19 000 železničních překladišť a 34 211 dalších vozidel. Síly FEAF převzaly ničení klíčových železničních mostů, lehké bombardéry B-26 prováděly noční útoky na vlaky a vozidla a stíhací bombardéry 5. letecké armády a amerického námořnictva dostaly za úkol ničit železniční tratě.</p>
<p><b>13. září 1951 </b>- Bitva o Hřeben zlomených srdcí. Po ústupu z Krvavého hřebene zaujaly jednotky KLA nové pozice na Hřebeni zlomených srdcí. Dne 13. září zahájila 2. pěší divize 10. armádního sboru americké 8. armády útok na hřeben; bitva pokračovala až do 15. října.</p>
<p><b>3. října 1951 </b>- Ofenziva v úseku Maryang-san-Chorwon. Po dělostřelecké přípravě zahájily britská 1. divize, 1. jezdecká divize a americká 3. pěší divize z linie Wyoming ofenzivu proti jednotkám 64., 47. a 42. armádního sboru ČLD v úseku Maryang-san-Chorwon. Dobyly několik výšin a obcí, ale narazily na tuhý odpor, utrpěly těžké ztráty a 8. října musely ofenzivu zastavit. Největší hloubka postupu OSN činila 4-5 km.</p>
<p><b>6. listopadu 1951 </b>- Letecká operace nad Taehwa-do. Ve 14:35 vzlétlo devět Tu-2 z 22. bombardovacího leteckého pluku 8. letecké divize čínského letectva k bombardování cílů na ostrově Taehwa-do. Krylo je 16 La-11 ze 4. stíhacího leteckého pluku 2. letecké divize a 24 MiG-15 ze 7. stíhacího leteckého pluku 3. letecké divize čínského letectva. La-11 potlačily protivzdušnou obranu. Cíle byly zasaženy a útočníci neutrpěli žádné ztráty. F-86 ze 4. stíhací-přepadové skupiny USAF, vyslané k poplachovému vzletu, nedokázaly nepřítele zachytit.</p>
<p><b>30. listopadu 1951 </b>- Mlha nad Hedao. Zbývající ostrovy souostroví Hedao dobyla 50. armáda ČLD. Vylodění bylo úspěšné a všechny ostrovy obsadila vojska ČLD a vyčistila je od nepřátelských sil.</p>
<p><b>27. prosince 1951 </b>- Bombardovací nápor. Letouny FEAF provedly 900 vzletů, nejvíce za celý měsíc, při nichž poškodily nebo zničily lokomotivy, železniční vozy, budovy, vozidla a dělostřelecká postavení.</p>
<p><b>21. března 1952 </b>- Bitva o kopec Eerie, vojenské předsunuté postavení 16 km západně od Chorwonu, zuřila od 21. března do 18. července mezi silami OSN a ČLD. Obě strany jej několikrát dobyly, ale nakonec zůstal pod kontrolou OSN.</p>
<p><b>25. března 1952 </b>- Operace Strangle, druhá fáze. Začíná nová fáze operace Strangle. Jejím cílem bylo omezit nebo zcela přerušit nepřátelské zásobování. Tentokrát se útoky nezaměřovaly na celou síť komunikací, ale na jednotlivé méně chráněné a zranitelnější úseky. Toho dne zaútočilo 46 B-29 z bombardovacího velitelství FEAF na železniční most u Pchjongjangu a poškodilo jej na devíti místech.</p>
<p><b>6. června 1952 </b>- Začíná bitva o Starého plešouna. Šlo o sérii pěti střetnutí o kótu 266 v západní části střední Koreje, která probíhala po dobu 10 měsíců od 26. června 1952 do 26. března 1953 mezi 1. armádním sborem americké 8. armády a 38. a 39. armádou ČLD. Do června 1952 byl vypracován plán operace Counter, jejímž cílem bylo dobýt a udržet 12 předsunutých postavení několik tisíc yardů před hlavní obrannou linií. Jedna z nejvýraznějších výšin získala přezdívku Starý plešoun poté, co dělostřelecká palba zničila stromy na jejím vrcholu. Jako nejvyšší bod hřebene táhnoucího se od východu na západ měla strategický význam, protože ovládala terén ve třech směrech. Dne 6. června proběhlo několik leteckých úderů, po nichž výšinu dobyli Američané, a 26. června o ni začala zuřivá bitva.</p>
<p><b>26. června 1952 </b>- První bitva o Starého plešouna. Síly ČLD zahájily koncem června průzkumné útoky na kótu 266, které 26. června přerostly v koordinovaný útok na postavení 179. pěšího pluku. Američtí obránci útok odrazili dělostřeleckou palbou a palbou ručních zbraní a způsobili nepříteli značné ztráty. Čínské dělostřelecké přepady a průzkumné útoky pěchoty pokračovaly po zbytek června, ale počáteční nápor byl zastaven a vrchol dobyt nebyl.</p>
<p><b>11. července 1952 </b>- Operace Pressure Pump. Letouny USAF, amerického námořnictva, americké námořní pěchoty, australského letectva RAAF a britského RAF nepřetržitě útočily na cíle v Pchjongjangu.</p>
<p><b>17. července 1952 </b>- Druhá bitva o Starého plešouna. Navzdory opakovaným pokusům ČLD udržela 45. divize kótu 266 až do poloviny července 1952. Při jejím střídání 2. pěší divizí však nepřátelské síly využily přesunu jednotek a této noci vrchol dobyly. Tato střetnutí znamenala první souvislé boje o Starého plešouna. Vyznačovala se brutálními boji zblízka a dělostřeleckými souboji, které nepřinesly celkový posun na ustrnulé frontě.</p>
<p><b>1. srpna 1952 </b>- Třetí bitva o Starého plešouna. V bojích počátkem srpna 1952 získaly síly OSN, především americká 2. pěší divize, 2. srpna znovu kontrolu nad kótou 266. O toto postavení se během letní patové situace bojovalo po předchozím čínském postupu. Protiakce následovala po intenzivních dělostřeleckých soubojích a místních útocích a vrátila předsunuté postavení do rukou OSN v rámci pokračujícího úsilí o zajištění pozorovacích bodů v západním úseku poblíž 38. rovnoběžky. Operace zahrnovala koordinované útoky pěchoty podporované dělostřeleckou přípravou a odrážela charakter bojů o hřebeny, v nichž o držení terénu rozhodovala okamžitá palebná převaha, nikoli rozhodující manévry.</p>
<p><b>9. srpna 1952 </b>- Bitva o Bunker Hill. Probíhala od 9. srpna do 30. září 1952 mezi jednotkami americké 1. divize námořní pěchoty a jednotkami 63. a 65. armády ČLD. Bojovalo se o předsunutá postavení na linii Jamestown, kterou námořní pěchota bránila od března 1952. Dne 9. srpna dobyly jednotky ČLD postavení Siberia a 10. srpna je námořní pěchota získala zpět, ale nedokázala je udržet, dokud Číňané drželi kótu 122 – Bunker Hill. Bitva o ni trvala od 11. do 15. srpna. Po dobytí kopce námořní pěchota odrážela protiútoky ČLD až do 30. září.</p>
<p><b>2. října 1952 </b>- První bitva o Hook. Probíhala od 2. do 28. října 1952 mezi jednotkami americké 1. divize námořní pěchoty a jednotkami 63. a 65. armády ČLD. Bojovalo se o devět předsunutých postavení Carson, Reno, Vegas, Berlin, Detroit, Frisco, Seattle, Warsaw a Verdun na linii Jamestown, kterou námořní pěchota bránila od března 1952. V místě později známém jako Hook, kde se fronta stáčela na jih k hranici úseku 1. divize Commonwealthu, vzniklo postavení Warsaw.</p>
<p><b>5. října 1952 </b>- Čtvrtá bitva o Starého plešouna. Čtvrté střetnutí o kótu 266 proběhlo od 5. do 7. října 1952 během vleklé patové situace na korejské frontě, kde obě strany bojovaly o předsunutá postavení opakovanými omezenými útoky namísto rozhodujících manévrů. Jednotky ČLD prováděly průzkumné útoky silami praporu nebo roty na postavení OSN na holém vrcholu. Tyto útoky byly součástí tehdejších bojů o výšiny, které zahrnovaly i nedaleké Kelly Hill a kopce Nori. Vyznačovaly se intenzivními, ale místně omezenými boji, z nichž žádná strana nezískala významnou územní výhodu ani možnost rozvinout úspěch.</p>
<p><b>6. října 1952 </b>- První bitva o Arrowhead Hill. Tak se nazývala kóta 281 v Železném trojúhelníku, o kterou od 6. do 9. října bojoval francouzský prapor sil OSN s jednotkami ČLD. Všechny čínské útoky byly odraženy.</p>
<p><b>9. října 1952 </b>- Bitva o Bílého koně. Kopec Bílý kůň, kóta 395, ležel v Železném trojúhelníku a bránily jej jednotky IX. armádního sboru americké 8. armády. Jeho ztráta by sbor donutila ustoupit na výšiny jižně od Yokkokchonu v oblasti Chorwonu, připravila jej o přístup k chorwonské silniční síti a otevřela celou oblast nepřátelskému pronikání. Aktivní bojové operace začaly 9. října leteckým úderem na jednotky ČLD, po němž tyto jednotky zahájily protiofenzivu. Do 15. října boje utichly a kopec se podařilo udržet. Letouny americké 5. letecké armády provedly 745 bojových vzletů a na kopec svrhly přes 2 700 pum různých typů a více než 358 napalmových pum. Během devíti dnů bojů vypálila vojska ČLD nejméně 55 000 granátů a jihokorejská vojska více než 185 000 granátů.</p>
<p><b>14. října 1952 </b>- Operace Showdown. Toho dne byla zahájena podzimní ofenziva OSN známá také jako operace Showdown. Velení OSN se rozhodlo nasadit IX. armádní sbor americké 8. armády k dobytí čínských postavení na Trojúhelníkové výšině (597.9) a Hřebeni odstřelovačů (537.7) severně od Kumhwy, které držely XV. a XII. armádní sbor ČLD. Cílem bylo zlikvidovat výběžek zasahující do linií OSN a vytvořit příznivé podmínky pro další ofenzivu na horu Osen-san. Zuřivé boje trvaly 42 dnů.</p>
<p><b>16. října 1952 </b>- Bitva o Jacksonovy výšiny. Bitva trvala od 16. do 29. října. Po porážce u Bílého koně dobyly jednotky ČLD kótu 391 na linii Jamestown. Od 16. října se ji jednotky jihokorejské 9. pěší divize neúspěšně pokoušely získat zpět. Dne 23. října je vystřídal 65. pěší pluk americké 3. pěší divize, který převzal obranu výšin bezprostředně jižně od kóty 391, známých jako Jacksonovy výšiny. Číňané toto postavení úspěšně dobyli a odrazili všechny protiútoky OSN.</p>
<p><b>25. listopadu 1952 </b>- Výsledek operace Showdown. Bitva o Trojúhelníkovou výšinu byla největší a nejkrvavější bitvou roku 1952. Po 42 dnech těžkých bojů se americké 8. armádě nepodařilo dobýt obě výšiny. XV. armádní sbor ČLD dokázal zastavit postup na Trojúhelníkové výšině. Vojska ČLD utrpěla ztráty až 11 500 mužů, ale jejich schopnost snášet takové ztráty postupně vyčerpávala americkou 8. armádu a poskytovala komunistům další vyjednávací výhodu při jednáních o příměří. Těžké ztráty OSN přiměly generála Clarka pozastavit rozsáhlé útočné operace až do konce války.</p>
<p><b>18. listopadu 1952 </b>- Druhá bitva o Hook. Proběhla ve dnech 18.-19. listopadu 1952 mezi britskými a kanadskými jednotkami 1. divize Commonwealthu a vojsky ČLD u životně důležitého bodu známého jako postavení Hook na linii Jamestown. Útočící čínské síly se dva dny pokoušely postavení dobýt, ale pokaždé byly odraženy.</p>
<p><b>11. prosince 1952 </b>- Bitva o kopce Nori. Trvala od 11. do 14. prosince mezi jihokorejskou 1. pěší divizí a jednotkami 47. armády ČLD na dvou sousedních kopcích známých jako Velký Nori a Malý Nori poblíž ohybu řeky Imjin. Jihokorejské jednotky dokázaly svá postavení udržet. Utrpěly ztráty přibližně 750 mužů, z toho 237 padlých, zatímco celkový počet padlých ČLD se odhaduje na 2 290 až 2 732.</p>
<p><b>26. února 1953 </b>- Bitva u Chatkolu. Bitva u Chatkolu, známá také jako 55 nocí u Chatkolu, byla sérií potyček od 26. února do 21. dubna mezi belgickým praporem americké 3. pěší divize a jednotkami ČLD poblíž vesnice Chatkol uprostřed Železného trojúhelníku. Díky blízkosti železnice vedoucí trojúhelníkem na severovýchod šlo o zásadní komunikační uzel pro OSN i ČLD. Belgický kontingent držel postavení 55 nocí v řadě a čelil přitom těžkým útokům.</p>
<p><b>23. března 1953 </b>- Pátá bitva o Starého plešouna. Dne 23. března ve 21:05 zahájily jednotky ČLD koordinované útoky na Starého plešouna a nedalekou Vepřovou kotletu za podpory těžké minometné a dělostřelecké palby. V urputných bojích muže proti muži prolomily kolumbijská postavení a po intenzivních bojích trvajících až do 24. března kopec dobyly. Síly OSN 24. března podnikly protiútoky s obchvatnými manévry a nasazením obrněné techniky, ale zakopaní obránci ČLD je odrazili. Po dvou dnech neúspěšných pokusů získat postavení zpět byl kolumbijský prapor stažen do zálohy a Starý plešoun opuštěn, protože nebyl považován za strategicky nezbytný. Plánovaná protiofenziva byla 30. března zrušena.</p>
<p><b>26. března 1953 </b>- Bitva o předsunuté postavení Vegas. Bitva o 1200 metrů vysoký kopec zuřila od 26. do 30. března mezi americkou 1. divizí námořní pěchoty a 120. pěší divizí 40. armády ČLD. Dne 26. března dobyly jednotky ČLD předsunutá postavení Vegas a Reno, která byla součástí komplexu Nevada americké námořní pěchoty severně od linie Jamestown, hlavní obranné linie OSN. Dne 28. března námořní pěchota vyčistila Vegas od nepřátelských sil. ČLD se jej poté 29. a 30. března marně pokoušeli získat zpět. Bitva o Vegas a okolní předsunutá postavení je považována za nejkrvavější bitvu v západní Koreji; americké ztráty přesáhly 1 000 mužů a čínské byly dvojnásobné. Klíčovou roli v bitvě sehrála letecká podpora námořní pěchoty.</p>
<p><b>16. dubna 1953 </b>- První bitva o Vepřovou kotletu. První bitva o Vepřovou kotletu, 300 metrů vysoký kopec na hlavní obranné linii OSN, proběhla od 16. do 18. dubna mezi americkou 7. pěší divizí a 141. a 67. pěší divizí ČLD. Vepřová kotleta ležela vedle Starého plešouna, kóty 266, kterou 23. března dobyla 141. divize ČLD. To předurčilo následné boje o Vepřovou kotletu. Kopec opakovaně měnil majitele, což vedlo k neúměrně vysokým ztrátám, na americké straně 104 padlým a 373 raněným, a k velké spotřebě munice na obou stranách.</p>
<p><b>28. května 1953 </b>- Třetí bitva o Hook. Proběhla ve dnech 28.-29. května 1953 mezi britskými silami, na jejichž křídlech stály americké a turecké jednotky, a vojsky ČLD u životně důležitého postavení Hook na linii Jamestown. Útočící čínské síly se dva dny pokoušely postavení dobýt, ale byly odraženy.</p>
<p><b>10. června 1953 </b>- Bitva u Kumsongu, první fáze. Bitva proběhla od 10. do 18. června mezi americkým IX. armádním sborem a jihokorejským II. armádním sborem americké 8. armády na jedné straně a 9. a 20. armádou ČLD na straně druhé. Cílem velení ČLD bylo zlikvidovat výběžek v postaveních americké 8. armády, který začínal 3 míle severovýchodně od Kumhwy a táhl se severovýchodním směrem k výšinám jižně od Kumsongu. Kvůli členitému terénu měly jihokorejské síly v tomto úseku značné potíže s udržováním komunikačních tras. Jednotky ČLD nakonec zatlačily jihokorejské síly v průměru o 3 kilometry na frontě široké 13 kilometrů a dobyly několik postavení ve výšinách východně od řeky Pukhan. Jihokorejské ztráty se odhadují na 7 300 mužů a ztráty ČLD na více než 6 600 mužů.</p>
<p><b>10. června 1953 </b>- Bitva o předsunuté postavení Harry. Bitva na 390 metrů vysokém kopci zuřila od 10. do 18. června mezi americkou 35. pěší divizí a 74. pěší divizí ČLD. Udržení postavení bylo považováno za zásadní, protože bránilo ČLD v pozorování údolí Kumhwa a chránilo tuto část hlavní obranné linie před přímou palbou. Jeho ztráta by vedla k ústupu americké 8. armády o šest mil na další obrannou linii. ČLD podnikli sérii silných útoků, ale postavení zůstalo v rukou americké 35. pěší divize.</p>
<p><b>13. června 1953 </b>- Útoky na přehrady. Kampaň proti zavlažovacím přehradám. Od 13. do 18. června se F-84 americké 5. letecké armády, B-29 bombardovacího velitelství FEAF a F4U americké námořní pěchoty pokoušely zaplavit nepřátelská letiště údery na zavlažovací přehrady u Toksanu a Kusongu. Přehrady se neprotrhly, protože komunisté snížili hladinu vody, aby zmírnili tlak.</p>
<p><b>26. června 1953 </b>- Bitva u Kumsongu, druhá fáze. Druhá fáze bitvy trvala od 26. června do 11. července. V noci na 26. června obnovily jednotky 60. armády ČLD bojové operace východně od řeky Pukhan a na hlavním hřebeni vedoucím ke kótě 1220. Do 3. července se jednotky ČLD definitivně upevnily na kótě 938 a 4. července podnikly dva poslední pokusy o postup ke kótě 1220, ale nedokázaly ji dobýt. V prvních červencových dnech útočila vojska ČLD omezenými silami a 6. července zahájila ofenzivu v chorwonském úseku útokem na dvě předsunutá postavení jihokorejské 2. pěší divize na Arrowhead Hill, kótě 281. Do 11. července byly jednotky ČLD nuceny ustoupit. Šestidenní bitva o Arrowhead přinesla jihokorejské 2. pěší divizi ztráty 500 mužů, zatímco vojska ČLD ztratila o něco více než 750 mužů.</p>
<p><b>6. července 1953 </b>- Druhá bitva o Vepřovou kotletu. Proběhla od 6. do 11. července mezi americkou 7. pěší divizí a 141. a 67. pěší divizí ČLD. V noci na 6. července obnovili ČLD ofenzivu na Vepřovou kotletu. Po sérii útoků a protiútoků obou stran musela americká 7. pěší divize 11. července kopec opustit. Celkové americké ztráty činily 243 padlých, 916 raněných a 9 zajatých, zatímco ztráty ČLD se odhadují na 1 500 padlých a 4 000 raněných.</p>
<p><b>7. července 1953 </b>- Bitva o berlínská předsunutá postavení. Bitva o postavení Berlin a East Berlin na hlavní obranné linii OSN, linii Jamestown, zuřila od 7. do 20. července mezi americkou 1. divizí námořní pěchoty a 136. pěší divizí ČLD. Postavení opakovaně měnila majitele, ale do 20. července se definitivně dostala pod kontrolu ČLD. Letouny, tanky a dělostřelectvo námořní pěchoty je poté zasypaly palbou, aby ČLD nemohli tato místa využít k útoku na hlavní obranná postavení. Výsledkem bylo zničení bunkrů a zhroucení téměř všech zákopů na obou postaveních.</p>
<p><b>13. července 1953 </b>- Bitva u Kumsongu, třetí fáze. Poslední všeobecná ofenziva vojsk ČLD. Po obnovení jednání o příměří zahájila jihokorejská vláda rozsáhlou kampaň s cílem je narušit a hrozila, že bude sama pokračovat v bojích. Velení ČLD se proto rozhodlo od 13. do 18. července provést útočnou operaci silami 20. armády ČLD s cílem porazit jednotky jihokorejské Hlavní, 6., 8. a 3. pěší divize a dobýt oblast jižně a jihovýchodně od Kumsongu. Dne 13. července 1953 ve 21:00 přešla vojska 20. armády do útoku. Do 18. července dosáhl postup hloubky 15 km, ale zastavily jej silné protiútoky vojsk OSN. Jednotky ČLD se upevnily na linii kóta 432, Isilgol, Tuyulton, Sizungni a severní břeh řeky Kumsong. Výběžek zasahující do obrany ČLD byl zlikvidován a fronta jižně od Kumsongu narovnána. Během operace zajala vojska 20. armády 3 190 vojáků a důstojníků, ukořistila 153 děl, 50 tanků, 29 minometů, 187 vozidel a 110 kulometů a sestřelila 10 nepřátelských letounů a dalších 20 poškodila.</p>
<p><b>23. července 1953 </b>- Bitva u řeky Samichon. Bitva proběhla od 24. do 26. července mezi částmi 28. brigády Commonwealthu a americké 1. divize námořní pěchoty a částmi 137. divize ČLD u klíčového postavení Hook na linii Jamestown. Síly OSN odrazily četné čínské útoky během dvou nočních náporů, jejichž cílem bylo prorazit k řece Imjin, a způsobily útočníkům těžké ztráty. Po ukončení mírových jednání v Pchanmundžomu se ČLD snažili na poslední chvíli dosáhnout vítězství nad silami OSN. Tato bitva se stala poslední bitvou korejské války před formálním podpisem příměří 27. července. Síly OSN odhadovaly ztráty ČLD na 2 000-3 000 padlých.</p>
<p><b>24. července 1953 </b>- Bitva o Boulder City. Bitva o kótu 119, přezdívanou Boulder City, zuřila od 24. do 27. července mezi americkou 1. divizí námořní pěchoty a 136. pěší divizí ČLD. Poté, co ČLD 20. července definitivně dobyli postavení Berlin a East Berlin, se kóta 119 stala klíčovým bodem terénu napravo od úseku 1. divize námořní pěchoty. ČLD začali útočit a ostřelovat ji večer 24. července, ale Boulder City nedokázali dobýt. Jeho získání by jim umožnilo udeřit do týlu jednotek námořní pěchoty za řekou Imjin.</p>
