<p><strong>Vývoj a výroba<hr></strong></p>
<p>V roce 1917 vytvořil konstruktér John Browning těžký kulomet s vodou chlazenou hlavní, který byl obdobou těžkého kulometu Hirama Maxima, měl však jednodušší konstrukci. Na jeho základě vznikly na konci první světové války kulomety se vzduchem chlazenou hlavní, nejprve letecký M1918 a poté tankový M1919. Ten se stal základem celé rodiny kulometů pro různé účely, které sloužily několik desetiletí. Modifikace M1919A4 byla vyvinuta v roce 1934 a koncem 30. let byla přijata jako standardní zbraň všech druhů ozbrojených sil.</p>
<p><strong>Sériová výroba<hr></strong></p>
<p>Kulomet M1919A4 se vyráběl ve dvou provedeních: pro pevné lafetace (protiletadlové lafety nebo spřažení s tankovým kanónem) a v hlavním provedení pro pohyblivé lafetace (čepové lafety na tancích a použití jako těžký kulomet pěchoty). V letech 1940 až 1945 bylo vyrobeno celkem 729 423 vzduchem chlazených kulometů Browning M1919, včetně leteckých, tankových a pěchotních verzí.</p>
<p><strong>Bojové nasazení<hr></strong></p>
<p>Kulomet M1919 americké ozbrojené síly široce používaly za druhé světové války. Sloužil pěšákům, jezdectvu, osádkám tanků i letcům. U pěchoty plnil poměrně pohyblivý M1919A4 úlohu prostředku palebné podpory praporů a rot a osvědčil se jako spolehlivá zbraň. Jeho kompaktní rozměry a možnost rychle přenášet palbu vyplývaly z poměrně krátké hlavně, přesto balistika M1919 plně postačovala pro běžné vzdálenosti kulometné palby. V tankové zástavbě se spolu s americkou technikou dostal do mnoha zemí, včetně Sovětského svazu a Velké Británie. Tankové M1919A4 šlo poměrně snadno vyjmout a rychle nasadit na podstavce, které se podle služebních předpisů převážely uvnitř tanků.</p>
<p><strong>Služba v dalších zemích<hr></strong></p>
<p>Lafetovaný kulomet M1919 byl dodáván mnoha spojencům USA, z nichž někteří jej používali až do konce 80. let. Bylo možné jej nalézt v Číně, Vietnamu, Jižní Koreji, Íránu, Libérii, Mexiku, Izraeli, na Haiti a Kubě. Velké počty M1919A4 a jeho tankových variant se dodnes používají v Latinské Americe, Asii a Africe.</p>
<p><strong>Princip činnosti<hr></strong></p>
<p>Automatika kulometu M1919A4 využívá energii zpětného rázu při krátkém zákluzu hlavně. Hlaveň uzamyká zvláštní klín pohybující se ve svislé rovině. Zbraň umožňuje pouze střelbu dávkami. Charakteristickým konstrukčním prvkem je použití mohutné vzduchem chlazené hlavně obklopené děrovaným pláštěm. Její rychlá výměna v bojových podmínkách není možná.</p>
<p><strong>Trojnožka a mířidla<hr></strong></p>
<p>Kulomet se upevňuje na lehkou polní trojnožku M2 s jednou krátkou přední a dvěma dlouhými výsuvnými zadními nohami s rydly a patkami. Šroubový mechanismus umožňuje jemné nastavení náměru (od -21 do +19 stupňů) a na příčce mezi zadními nohami je stupnice odměru (v rozsahu ±25 stupňů). Tyto mechanismy lze odpojit a zbraň zaměřovat volněji. Úchyty pro nábojovou schránku chybějí.</p>
<p><strong>Obsluha a údržba<hr></strong></p>
<p>Obsluhu kulometu tvoří pět vojáků: velitel, střelec, který z kulometu střílí a při přesunu nese trojnožku a schránku s municí, pomocník střelce a dva nosiči munice.</p>
<p><strong>Munice a podávání<hr></strong></p>
<p>Kulomet je určen pro puškové náboje 7.62×63 mm (.30-06 Springfield) s běžnými, průbojnými a trasovacími střelami. Náboje se podávají z plátěných pásů s uzavřenými oky.</p>