<p><strong>Vývoj a výroba<hr></strong></p>
<p>Těžký dalekonosný kanón ráže 155 mm s mechanickým nabíjením byl vyvíjen v letech 1920–1938 jako náhrada zastaralých kanónů stejné ráže tažených koňmi. V roce 1938 byl kanón T4E2 přijat do výzbroje pod označením „155mm kanón M1“ jako součást dvojice těžkého kanónu a houfnice na unifikovaných lafetách. V březnu 1939 provedla první řadová baterie střelecké cvičení. Sériová výroba probíhala v arzenálu Watervliet. Přesný počet vyrobených kanónů není znám. Na začátku druhé světové války měla americká armáda ve výzbroji 65 kanónů M1. Spolehlivé výrobní statistiky začínají v červenci 1940. Podle nich byl první kanón dodán v říjnu 1940 a posledních 17 kusů bylo vyrobeno v červnu 1945. Za toto období vzniklo celkem 1882 kanónů. Lze tedy předpokládat, že celková výroba nepřesáhla 2000 kusů.</p>
<p><strong>Varianty a přezdívky<hr></strong></p>
<p>V roce 1941 byla zavedena varianta M1A1 se závěrovým pouzdrem našroubovaným přímo na hlaveň. V září 1944 začala výroba varianty M2 se zjednodušeným spojením hlavňové trubky a závěrového pouzdra a s jednodušším provedením několika dalších součástí. Kvůli dlouhé hlavni o délce 45 ráží získal kanón u vojáků přezdívku „Long Tom“.</p>
<p><strong>Konstrukce<hr></strong></p>
<p>Kanón má zpevněnou hlaveň, šroubový závěr s těsněním, hydropneumatické brzdovratné zařízení s proměnnou délkou zákluzu, sektorové mechanismy pro zaměřování, pneumatický vyvažovač, lafetu s rozevíratelnými skříňovými rameny a odpružený podvozek. Podvozek spodní lafety tvořily dva dvounápravové vozíky, celkem tedy čtyři dvojmontáže kol se širokými pryžovými obručemi. Lafeta je unifikována s těžkou houfnicí M1 ráže 203 mm.</p>
<p>V palebném postavení se přední část spodní lafety spouštěla na zem pomocí dvou šroubových zvedáků, kola se zvedla nad zem a ramena lafety se rozevřela. Přechod do bojové polohy trval 20 minut. Stabilitu při střelbě zajišťovaly rydla na ramenech lafety a další dvě rydla na spodní lafetě.</p>
<p><strong>Přeprava kanónu<hr></strong></p>
<p>Kanón byl tažen rychlostí až 19-20 km/h pásovými tahači, například rychlými tahači M4 a M5 nebo obrněnými tahači M33 a M44, a rychlostí až 40 km/h kolovými vozidly, například 7½tunovým nákladním automobilem Mack NO 6x6. Před tažením se hlaveň odpojila od brzdovratného zařízení a posunula po lafetě dozadu. V pochodové poloze měla lafeta délku přes 11 m a šířku 2,5 m.</p>
<p><strong>Munice a vybavení<hr></strong></p>
<p>Používala se dělená munice s tříštivotrhavými, protipancéřovými trhavými, dýmovými a chemickými střelami. Munice se přepravovala ve 4tunovém dvoukolovém muničním přívěsu M21, který pojal 72 střel a prachových náplní, nebo v 1tunovém dvoukolovém muničním přívěsu M10 s kapacitou 16 střel a náplní. V roce 1945 byl zaveden těžký 8tunový čtyřkolový muniční přívěs M23, který mohl vézt 96 střel a náplní.</p>
<p><strong>Bojové nasazení a vývoz<hr></strong></p>
<p>Americká armáda používala kanóny Long Tom za druhé světové války počínaje severoafrickým tažením v letech 1942-43. Na konci války měla přibližně 49 oddílů 155mm kanónů, z nichž sedm bojovalo proti Japonsku na tichomořském bojišti. Menší počet kanónů byl během války dodán armádám Velké Británie a Francie. Po válce se kanóny dostaly také do výzbroje armád Argentiny, Rakouska, Dánska, Etiopie, Řecka, Itálie, Nizozemska, Japonska, Jordánska, Jižní Koreje, Pákistánu, Španělska a Turecka.</p>
<p><strong>Poválečné použití<hr></strong></p>
<p>V poválečném období americká armáda tyto zbraně používala v korejské a vietnamské válce. Kromě toho je používaly znepřátelené strany během čínské občanské války a arabsko-izraelských konfliktů.</p>