<p><strong>Vývoj a sériová výroba<hr></strong></p>
<p>Na počátku druhé světové války bylo zřejmé, že 76mm protiletadlové kanóny M3 nedokážou účinně plnit úkoly protivzdušné obrany. V roce 1942 je nahradily 90mm protiletadlové kanóny M1 a ve stejném roce byl jejich modernizací vyvinut poloautomatický protiletadlový kanón M2. Do výzbroje byl přijat v květnu 1943 a v roce 1944 začal přicházet k frontovým jednotkám. V letech 1941 až 1945 bylo vyrobeno celkem 7 831 protiletadlových kanónů ráže 90 mm všech provedení, z toho 254 ve stacionární verzi.</p>
<p><strong>Konstrukční prvky<hr></strong></p>
<p>Protiletadlový kanón M2 měl monoblokovou hlaveň s trubkou zpevněnou autofretáží a našroubovaným závěrovým pouzdrem. Poloautomatický klínový závěr se pohyboval ve svislé rovině. Poloautomatický mechanismus byl kulisového typu. Jeho kulisa byla upevněna na levé vnitřní straně kolébky. Otočením rukojeti bylo možné nastavit automatické nebo ruční otevírání závěru. Poloautomatický mechanismus zajišťoval automatické provedení následujících úkonů: otevření závěru, vytažení nábojnice, zachycení závěru v otevřené poloze a uzavření závěru.</p>
<p>Na svařované horní lafetě byly uloženy výkyvná část děla, náměrový, odměrový a vyvažovací mechanismus, mechanický nastavovač zapalovačů, přijímací přístroje s kabeláží synchronního přenosu údajů ze systému řízení palby a hydraulický regulátor s elektromotorem. Spodní lafeta byla svařovaná a měla čtyři ramena. V palebném postavení se spouštěla na zem. Pro zvýšení stability děla při střelbě bylo možné použít opěrné rydlo. Při tažení se tři ramena (zadní a boční) sklápěla a připevňovala k horní lafetě, zatímco čtvrté bylo pomocí závěsného zařízení spojeno s tahačem. K přepravě děla sloužil jednonápravový podvozek se dvěma odpruženými poloosami a dvojmontáží kol. K tažení byl zapotřebí nákladní automobil schopný táhnout nejméně 3 tuny (na vyhovujících komunikacích) nebo pásový tahač. Rychlost přesunu na kvalitní silnici dosahovala až 55 km/h.</p>
<p><strong>Munice a vybavení<hr></strong></p>
<p>Pro střelbu na vzdušné cíle se používaly náboje s tříštivými granáty M71 (hmotnost 9,55 kg) a M58 (hmotnost 10,63 kg), vybavenými mechanickými časovacími zapalovači. Stejné granáty s nárazovými zapalovači sloužily ke střelbě na pozemní cíle. Proti obrněným cílům byly k dispozici náboje s průbojnými střelami M77 se stopovkou.</p>
<p><strong>Řízení palby a zaměřování<hr></strong></p>
<p>Od roku 1944 probíhalo zaměřování a řízení protiletadlové palby kanónů M2 automaticky podle údajů ze systému řízení palby, který tvořily radar SCR-584 a řídicí přístroj M7. Použití radaru a střel s rádiovými přibližovacími zapalovači umožňovalo vést přesnou protiletadlovou palbu i v noci.</p>
<p><strong>Služba v americké armádě<hr></strong></p>
<p>Kanón ráže 90 mm byl hlavní těžkou protiletadlovou zbraní americké armády od počátku druhé světové války až do 60. let, kdy jej nahradily protiletadlové řízené střely, například MIM-3 Nike Ajax. V korejské válce se kvůli nedostatku vzdušných cílů používal k protibaterijní palbě a podpoře pozemních jednotek.</p>