<p><strong>Vývoj a výroba<hr></strong></p>
<p>V letech 1936–1937 byla v Sovětském svazu v konstrukční kanceláři závodu č. 172 v Motoviliše pod vedením F. F. Petrova vyvinuta kanónová houfnice, která byla v září 1937 zavedena do výzbroje pod označením „152mm kanónová houfnice vzor 1937“. Sériová výroba probíhala v letech 1937 až 1946 a za těchto deset let vzniklo celkem 6884 děl.</p>
<p><strong>Taktické určení<hr></strong></p>
<p>ML-20 byla určena k palbě z palebných postavení na zakopanou i nekrytou živou sílu nepřítele, opevnění a překážky i na důležité objekty v bezprostředním týlu nepřítele. Při nastavení zapalovače tříštivotrhavého granátu OF-540 o hmotnosti 43,56 kg na tříštivý účinek zasahovaly střepiny prostor o šířce 40 m a hloubce až 8 m. Počet střepin i jejich rozptyl byly sice podstatně menší než u houfnicového granátu stejné ráže, samotné střepiny však byly těžší a dokázaly prorazit pancíř o tloušťce až 20–30 mm. Přehradná palba baterie ML-20 tříštivotrhavými granáty proto představovala velkou hrozbu nejen pro živou sílu a opevnění nepřítele, ale i pro jeho obrněná vozidla.</p>
<p><strong>Přednosti konstrukce<hr></strong></p>
<p>Složené označení „kanónová houfnice“ vyjadřovalo, že tato zbraň spojuje vlastnosti obou druhů dělostřeleckých systémů. Zaujímala místo mezi klasickými polními houfnicemi s krátkou hlavní a dalekonosnými kanóny velkého výkonu s dlouhou hlavní. První skupinu výrazně překonávala dostřelem, druhou nižší hmotností, lepší pohyblivostí a nižšími výrobními náklady.</p>
<p><strong>Bojové nasazení<hr></strong></p>
<p>V roce 1941 tvořily kanónové houfnice ML-20 spolu se 122mm kanóny A-19 základ výzbroje sborového dělostřelectva Rudé armády a od roku 1942 také dělostřelectva zálohy hlavního velení. V poválečném období byly dodávány armádám spojenců SSSR.</p>
<p><strong>Nabíjecí systém<hr></strong></p>
<p>Dělo mělo na svou dobu poměrně moderní lafetu s rozevíracími rameny a odpruženým kolovým podvozkem, hlaveň skládané nebo monoblokové konstrukce se šroubovým závěrem, hydraulickou zákluzovou brzdu vřetenového typu, hydropneumatický vratník a zaměřovací přístroje: teleskopický zaměřovač pro přímou střelbu a dělostřelecký panoramatický zaměřovač pro palbu z palebných postavení. Dělo používalo dělené střelivo s proměnnou prachovou náplní, která umožňovala měnit počáteční rychlost a dráhu letu střely.</p>
