<p><strong>Vývoj a výroba<hr></strong></p>
<p>Sovětský 76mm kanón ZIS-3 (index GRAU – 52-P-354U) vznikl z vlastní iniciativy v květnu až červenci 1941 v konstrukční kanceláři závodu č. 92 pod vedením V. G. Grabina. V únoru 1942 byl přijat do výzbroje Rudé armády pod oficiálním označením „76mm divizní kanón vz. 1942“. Sériově se vyráběl v letech 1941–1945. Celkem vzniklo přibližně 48 000 kanónů ZIS-3 a přes 14 000 hlavní ZIS-3 pro samohybná děla SU-76.</p>
<p><strong>Taktické určení<hr></strong></p>
<p>ZIS-3 je určen k ničení živé síly nepřítele, umlčování a ničení nepřátelské pěchoty a dělostřelectva, ničení tanků a dalších motorových vozidel nepřítele a k ničení zátarasů z ostnatého drátu a střílen pevnůstek. V roce 1943 se stal hlavní zbraní divizního kanónového dělostřelectva i pěších protitankových pluků, které měly podle tabulek ve výzbroji 76mm kanóny. Až do konce války si ZIS-3 pevně udržel postavení hlavního divizního kanónu. Od roku 1944 se navíc kvůli poklesu výroby 45mm kanónů a nedostatku 57mm kanónů ZIS-2 stal fakticky hlavním protitankovým kanónem Rudé armády.</p>
<p><strong>Konstrukční vlastnosti<hr></strong></p>
<p>Kanón vznikl uložením hlavně sériově vyráběného 76mm kanónu USV (s nově vyvinutou úsťovou brzdou) na lafetu protitankového kanónu ZIS-2. Zdařilá konstrukce zbraně a zdokonalení zaváděná během výroby umožnily její hromadnou produkci.</p>
<p>Z konstrukčního hlediska je ZIS-3 kanón na lafetě s rozevíratelnými trubkovými rameny, vybavený štítem z pancéřové oceli o tloušťce 5 mm k ochraně obsluhy. Nad hlavní a pod ní se nacházejí zákluzová zařízení. Brzda zákluzu je hydraulická a vratník hydropneumatický. Hlaveň má poloautomatický svislý klínový závěr, který usnadňuje nabíjení.</p>
<p><strong>Bojové použití<hr></strong></p>
<p>Kanón může střílet širokou škálou 76mm střeliva, včetně různých starších ruských i dovážených nábojů. Kromě tříštivotrhavých granátů jsou k dispozici průbojné granáty s tupou i ostrou špičkou, kumulativní a podkaliberní střely, šrapnely a střely zvláštního určení. Veškeré střelivo tvoří jednotné náboje.</p>
<p><strong>Přeprava a pohyblivost<hr></strong></p>
<p>Přechod z pochodové do bojové polohy trvá 30–40 sekund. Odpružení umožňuje vlečení nákladními automobily ZIS-5, GAZ-AA či GAZ-MM i třínápravovými vozy Studebaker US-6 s pohonem všech kol, dodávanými v rámci programu půjčky a pronájmu, rychlostí až 50 km/h po silnicích, až 30 km/h po polních cestách a až 10 km/h v terénu. Kanón lze táhnout také podstatně méně výkonnými lehkými čtyřkolovými vozidly Dodge WC s pohonem všech kol, která byla standardním tažným prostředkem protitankových jednotek. Pro přepravu koňským potahem je ZIS-3 vybaven jednodílnou kolesnou vz. 1942 pro plukovní a divizní děla. Poměrně nízká hmotnost zbraně umožňuje, aby ji po bojišti přesouvala vlastní obsluha.</p>
<p><strong>Poválečná služba<hr></strong></p>
<p>V poválečném období byl kanón dodáván spojencům SSSR po celém světě. Dodávky do Severní Koreje začaly ještě před válkou a na počátku bojů měla Korejská lidová armáda 561 kanónů ZIS-3. Zbraň byla považována za jednu z nejlepších ve své třídě, ale kvůli ploché dráze střely a jejímu nedostatečnému účinku již plně nevyhovovala tehdejším požadavkům. V roce 1953 měla Korejská lidová armáda už jen přibližně 480 těchto kanónů.</p>
