<p><strong>Založení EFC<hr></strong></p>
<p>Za první světové války čelily Spojené státy nedostatku specializovaných lodí pro přepravu svých vojsk přes oceán. V roce 1916 proto americký úřad US Shipping Board založil společnost Emergency Fleet Corporation (EFC), která měla tento problém vyřešit. Ta uzavřela smlouvy na stavbu lodí se zahraničními loděnicemi v Japonsku a Číně a také se soukromými společnostmi na vybudování tří nových montážních loděnic ve Spojených státech. V nich měla probíhat hromadná montáž lodí z hotových dílů, celků a bloků vyráběných desítkami subdodavatelů.</p>
<p><strong>Loděnice Hog Island a projekty lodí<hr></strong></p>
<p>První a největší takovou loděnicí byla loděnice Hog Island na řece Delaware ve Filadelfii. Spolu s dalšími dvěma loděnicemi společnosti měla stavět pouze dva základní typy lodí podle projektů EFC 1022 a EFC 1024, které vešly ve známost pod společným označením „Hog Islanders“. Lodě typu A (typ 1022) byly určeny k přepravě zboží, zatímco typ B (typ 1024) sloužil k přepravě vojska. Oba projekty byly konstrukčně jednoduché a zaměřené na hromadnou výrobu, přičemž estetická hlediska nehrála žádnou roli. S výjimkou vnějšího vzhledu však šlo z hlediska konstrukčních řešení o velmi moderní lodě. Jejich pohonné soustavy používaly kapalné palivo a tvořily je moderní turbínové agregáty s převodovkou o výkonu 2 500 hp (1 900 kW), které transportním lodím umožňovaly dosáhnout rychlosti až 15 uzlů.</p>
<p><strong>Konstrukční prvky a maskování<hr></strong></p>
<p>Konstrukce lodí typu 1022 byla co nejvíce zjednodušena a vyznačovala se nízkou, hranatou siluetou. Kotelny a strojovny se nacházely ve střední části trupu, nad nimi byly obytné prostory posádky a ještě výše kormidelna. Komín stál uprostřed nástavby. Neobvyklý souměrný profil napomáhal maskování — kvůli téměř stejné výšce trupu na přídi a zádi, rovnoměrně rozložené nástavbě a komínu umístěnému prakticky uprostřed plavidla bylo pro ponorky obtížné určit směr jeho pohybu.</p>
<p><strong>Výroba a bojová služba lodí typu A<hr></strong></p>
<p>Smlouva s loděnicí Hog Island počítala se 180 loděmi třídy 1022, dodáno však bylo pouze 122, přičemž žádná nebyla dokončena před koncem první světové války. Vedoucí loď série SS Quistconck byla spuštěna na vodu 6. února 1918 a zařazena do služby 5. srpna 1918; poslední ze 122 lodí byla dodána 29. ledna 1921. Lodě byly v meziválečném období a za druhé světové války hojně využívány ozbrojenými silami i obchodním loďstvem. V bojích jich bylo ztraceno 58 (z toho 32 potopily ponorky).</p>
<p><strong>Výroba transportních lodí typu B pro přepravu vojska<hr></strong></p>
<p>Podle projektu 1024 bylo vyrobeno celkem 24 transportních lodí typu B pro přepravu vojska: dvanáct s výtlakem 8 400 tun a dvanáct s výtlakem 13 400 tun.</p>
<p><strong>Poválečná služba<hr></strong></p>
<p>Po válce byly přeživší lodě nadále hojně používány až do začátku 70. let 20. století. Tři lodě tohoto typu byly předány SSSR — jedna v roce 1942 a dvě v roce 1945.</p>
<p><strong>Standardní sestava výzbroje<hr></strong></p>
<p>Standardní výzbroj zahrnovala jeden univerzální kanón ráže 102 mm na přední zvýšené palubě, dvě malorážové protiletadlové lafety v prostoru předních nákladových výložníků a čtyři na nástavbě. Jeden univerzální kanón ráže 76 mm a dvě protiletadlové lafety byly umístěny na zadní zvýšené palubě.</p>
