<p><strong>Vývoj a výroba M16 MGMC<hr></strong></p>
<p>Práce na samohybných protiletadlových zbraních na základě polopásových obrněných transportérů M2/M3, určených k ochraně mechanizovaných kolon za přesunu, začaly v říjnu 1940. Brzy se ukázalo, že vhodnější je transportér M3, který umožňoval zvýšit vezenou zásobu munice, a všechny další práce proto vycházely z něj. V listopadu 1942 byla do výzbroje přijata tažená čtyřkulometná lafeta Maxson M45 ráže .50. Její verze M45D pro samohybnou platformu byla upevněna na podvozek polopásového obrněného transportéru M3 pomocí 150 mm vysokého mezikruží. Tak vzniklo vozidlo M16 Multiple Gun Motor Carriage. Sériová výroba byla zahájena v květnu 1943 v závodě White Motor Co. Celkem bylo vyrobeno 2 877 vozidel M16, dalších 628 vzniklo přestavbou M13 s dvojicí kulometů ráže .50 a 109 přestavbou vozidla GMC T10E1 s dvojicí 20mm kanónů — americká armáda tak získala celkem 3 614 vozidel M16.</p>
<p><strong>Konstrukce a hlavní charakteristiky<hr></strong></p>
<p>Konstrukčně se M16 do značné míry shodoval s transportérem M3: rám, motor, převodové ústrojí a podvozek i přední vybavení a ovládací prvky řidiče byly zcela totožné s obrněným transportérem. Bojový prostor byl upraven pro lafetu M45D, její obsluhu a munici. Praktická rychlost střelby vozidla činila 2 000 ran za minutu a účinný dostřel 2 000 m.</p>
<p><strong>Bojové nasazení a poválečná služba<hr></strong></p>
<p>M16 se stal nejrozšířenějším samohybným protiletadlovým prostředkem americké armády za druhé světové války a aktivně se účastnil všech významných operací v letech 1944–1945 na evropském i tichomořském bojišti. Po skončení druhé světové války zůstal ve výzbroji. U některých pěších divizí byl součástí smíšených protiletadlových praporů (32 M16 a 32 M19).</p>
<p><strong>Modernizace na verzi M16A1 během korejské války<hr></strong></p>
<p>V době vrcholící korejské války zahájila společnost Bowen and McLaughlin Inc. v dubnu 1952 přestavbu dalších 1 662 obrněných transportérů M3 rané výroby na M16A1. Tato varianta se od původního M16 lišila mírně upravenou kulometnou lafetou M45F, která dostala druhé mezikruží vysoké 150 mm. To umožňovalo vést palbu přes pevné bočnice transportéru a zmenšovalo nepostřelovatelný prostor v okolí vozidla, což bylo důležité při bojích v Koreji, kde byla hlavním cílem nepřátelská pěchota. K ochraně nabíječů před palbou ručních zbraní byl v přední části lafety umístěn velký sklopný štít. M16A1 také dostal systém vnitřního dorozumívání mezi velitelem v kabině, střelcem v lafetě a polním telefonem umístěným vzadu na vozidle. Tato varianta si zachovala dveře v zadní stěně korby, což si vyžádalo změnu umístění zavěšených muničních schránek.</p>
<p><strong>Služba v armádách Jižní Koreje a USA<hr></strong></p>
<p>Jižní Korea obdržela více než 200 vozidel M16, která používala do první poloviny 80. let. V americké armádě zůstal tento typ ve službě do roku 1958.</p>
