<p><strong>Vývoj a výroba M19 MGMC<hr></strong></p>
<p>M19 vznikl na základě lehkého tanku M24; konstrukční práce začaly v roce 1943. Zkoušky prvního prototypu T65E1 úspěšně skončily na jaře 1944 a 14. června 1944 bylo vozidlo standardizováno pod označením M19 Multiple Gun Motor Carriage. Zakázky na výrobu 904 vozidel získaly společnosti Cadillac a Massey-Harris. První GMC M19 byly dodány v dubnu 1945. V květnu 1945 ukončila výrobu firma Massey-Harris po dodání 160 vozidel. V červnu zastavil výrobu také Cadillac, který dodal 125 vozidel. Oba závody dodávaly pouze podvozky, věže a výzbroj; převážná většina M19 byla převzata až po skončení druhé světové války.</p>
<p><strong>Podvozek<hr></strong></p>
<p>Podvozek M19 byl beze změn převzat z lehkého tanku M24. Na každé straně jej tvoří pět pojezdových kol s pryžovými obručemi, čtyři podpěrné kladky, napínací kolo s kompenzačním mechanismem a přední hnací kolo s výměnnými ozubenými věnci; odpružení je individuální pomocí torzních tyčí. M19 může používat pásy T72 nebo T85E1 o šířce 16, respektive 14 palců (406 nebo 356 mm).</p>
<p><strong>Pohonná jednotka<hr></strong></p>
<p>Uprostřed korby jsou v motorovém prostoru dva zážehové motory Cadillac 44T24 (8válcové, každý o výkonu 110 k při 3400 ot/min, krátkodobě až 148 k) se zásobou 420 litrů paliva.</p>
<p><strong>Výzbroj<hr></strong></p>
<p>V zadní části korby byla na prstenci o průměru 2,16 m umístěna věž M4 s dvojicí 40 mm kanónů Dual Gun M2 (americká verze švédského Boforsu M2 ráže 40 mm) s hydraulickými a ručními mechanismy zaměřování. Sériová věž měla charakteristické „uši“, přičemž pravé „ucho“ vystupovalo více. Kruhového odměru se dosahovalo otáčením věže, náměr činil -3 ° až +85 °. Nejvyšší rychlost změny odměru dosahovala 40° za sekundu, náměru 25 ° za sekundu. K zaměřování sloužily zaměřovače M13, M23 a M24, umístěné napravo a nalevo od kanónů.</p>
<p>Kanóny se nabíjely pomocí čtyřranných nábojových rámečků. Praktická rychlost střelby činila 120 ran za minutu na hlaveň, dálkový dostřel až 7 160 m a výškový dostřel až 4 000 m. Celkovou zásobu munice ve schránkách ve věži tvořilo 352 průbojných a tříštivotrhavých nábojů. Další munice se převážela na 1tunovém přívěsu M28, do něhož se vešlo 20 standardních kontejnerů M14, každý se 16 náboji pro kanóny — celkem 320 nábojů ráže 40 mm. V případě potřeby mohl být přívěs zakryt plachtou. Byl tažen pomocí trojúhelníkové oje s okem připojeným k tažnému zařízení vozidla.</p>
<p><strong>Osádka a pomocná výzbroj<hr></strong></p>
<p>Osádku tvořilo šest vojáků. Velitel a řidič-mechanik seděli v přední části korby v prostoru řízení. Ve věži byli dva střelci po stranách kanónů a dva nabíječi u zadní stěny. Vozidlo nemělo standardní obrannou kulometnou výzbroj; osádka byla vyzbrojena dvěma samopaly Thompson ráže .40 a čtyřmi karabinami ráže .30 s celkovou zásobou 1000 nábojů. Během bojových operací v Koreji vyzbrojovaly dílny vojsk některá vozidla M19/M19A1 kulometem M2 Browning ráže .50, jehož lafeta byla upevněna na čelním plátu před velitelovým poklopem.</p>
<p><strong>Další modernizace<hr></strong></p>
<p>V roce 1950 byla vyvinuta verze GMC M19A1 s vnějším benzinovým generátorem (200 ampérů). Byl umístěn bez krytu na pravém blatníku a při vypnutém hlavním motoru napájel pohony zaměřování lafety, spojovací zařízení a další přístroje. Na verzi M19A1 nebyla přestavěna všechna vozidla; část zůstala v provedení M19.</p>
<p><strong>Bojové nasazení v korejské válce<hr></strong></p>
<p>Jedinou válkou, v níž byl M19 nasazen, byla korejská válka. Na jejím začátku mělo samohybné kanóny M19 ve výzbroji protiletadlové dělostřelectvo sedmi pěších divizí a jedné jezdecké divize. Prapor disponoval 32 vozidly M19 (M19A1) a 32 M16. V boji byly zpravidla tři ze čtyř baterií praporu přiděleny plukům a zbývající chránila týl a velení divize. Protože americké jednotky prakticky nečelily náletům, sloužila tato vozidla obvykle k palebné podpoře pěchoty. Rozmísťovala se do stálých opevněných palebných stanovišť, z nichž dobře kryla přístupy k obranným postavením. M19 zůstal ve výzbroji americké armády do roku 1954.</p>
