<p><strong>Vývoj a výroba tanku M46 Patton<hr></strong></p>
<p>Střední tank M46 Patton představuje další vývoj středního tanku M26 Pershing, vyvinutého na konci druhé světové války. Liší se od něj novým motorem, převodovým ústrojím a kanónem. Práce probíhaly v letech 1948-1949 a zahrnovaly instalaci výkonnějšího motoru a hydromechanického převodového ústrojí i modernizaci podvozku, kanónu a systému řízení palby. V letech 1949 až 1951 vyrobil Detroit Arsenal 1 168 exemplářů, včetně 360 zdokonalených M46A1.</p>
<p><strong>Uspořádání a pancéřová ochrana korby<hr></strong></p>
<p>Tank má klasické uspořádání s prostorem řidiče vpředu, bojovým prostorem uprostřed a motorovým a převodovým prostorem v zadní části korby. Korba byla svařena z odlévaných a válcovaných dílů z homogenní pancéřové oceli. Čelní část korby a strop prostoru řízení tvořil jediný odlitek. V prostoru řízení seděl řidič a jeho pomocník, který zároveň obsluhoval kulomet. Nad každým stanovištěm byl ve stropě průlez. Věž tanku byla celoodlévaná, s prodlouženým zadním výklenkem.</p>
<p><strong>Výzbroj<hr></strong></p>
<p>Kanón M3A1 ráže 90 mm, uložený v masce věže, měl ejektor k odvádění prachových plynů po výstřelu a úsťovou brzdu. Jeho průbojná střela M82 prorážela na vzdálenost 1000 m pancíř o tloušťce 122 mm při úhlu 60 °. Podkaliberní střela M304 za stejných podmínek prorážela 199 mm pancíře. S kanónem byl spřažen kulomet M1919A4 puškové ráže. Na otočném závěsu na střeše věže byl lafetován velkorážový protiletadlový kulomet M2HB. Mohl být umístěn ve dvou polohách — před velitelskou věžičkou nebo za ní.</p>
<p><strong>Rozmístění osádky<hr></strong></p>
<p>V bojovém prostoru se nacházeli velitel tanku, střelec a nabíječ. Velitel a střelec měli společný průlez ve velitelské věžičce, nabíječ měl vlastní průlez ve střeše věže. Na levém boku věže byl kruhový otvor, který sloužil ke střelbě z osobních zbraní a vyhazování vystřelených nábojnic.</p>
<p><strong>Pohonná soustava<hr></strong></p>
<p>V motorovém a převodovém prostoru byl umístěn vzduchem chlazený karburátorový motor Continental AV-1790-5A o výkonu 810 k a hydromechanické převodové ústrojí Alisson CD-850-3 typu „cross-drive“. Po stranách motoru byly dvě ocelové palivové nádrže o celkovém objemu 878 litrů, které zajišťovaly dojezd po silnici pouhých 130 km.</p>
<p><strong>Podvozek<hr></strong></p>
<p>Podvozek měl na každé straně šest dvojitých pogumovaných pojezdových kol, pět dvojitých pogumovaných vratných kladek, přídavnou kladku, napínací kolo a hnací kolo. Hlavním rozdílem oproti podvozku M26 byly přídavné kladky, které zajišťovaly stálé napnutí pásu a zabraňovaly jeho shození.</p>
<p><strong>Bojové nasazení v korejské válce<hr></strong></p>
<p>M46 Patton sloužil v bojových jednotkách pouze americké armády a námořní pěchoty a zúčastnil se korejské války. První tanky tohoto typu se v Koreji objevily během bitvy o pusanské předmostí v roce 1950 a sloužily k podpoře bránících se jednotek. K prvnímu střetu tanků M46 ze 6. tankového praporu se skupinou severokorejských T-34-85 došlo během protiofenzivy amerických a jihokorejských vojsk v říjnu 1952. Američané zničili všech osm T-34-85 a jeden SU-76 bez vlastních ztrát. Ke konci války, v období pozičních bojů, se tanky používaly jako samohybná děla k přímé palbě na opevnění i k palbě ze stálých postavení. Podle studie amerického ministerstva obrany zničily tanky M46 Patton během korejské války v tankových soubojích 12 až 19 severokorejských T-34-85, přičemž zpětnou palbou ztratily osm vlastních vozidel.</p>
<p><strong>Shrnutí<hr></strong></p>
<p>Konstrukční nedostatky odhalené za války, kdy 60% všech ztrát způsobily mechanické závady, vedly k ukončení výroby. Tanky byly postupně převáděny od armádních jednotek k Národní gardě a do zálohy a v únoru 1957 byly oficiálně vyřazeny z výzbroje.</p>
