Mám rád černobílou malbu, protože to dodává retro atmosféru, což je pro portrét osobností z let minulých ideální 🙂

Níže už si můžete prohlédnout průběh malování v několika krocích.

Níže už je hotový obraz.

Na závěr ještě náhled v detailu.

Na tento a další obrazy se můžete podívat i v mé galerii.

Pokud se Vám moje práce líbí a chcete mít podobný originální obraz, pošlete mi svou poptávku .

Článek Obraz Jeana-Paula Belmonda se nejdříve objevil na Martin Vinš - malované obrazy.

Galerie postupu malby

Níže je rozfázovaná galerie postupu, kde uvidíte jak jsem začal malovat nejprve základní barvy v plochách jako podklad a rozvržení prvků v krajině. Jako první jsem maloval mraky, které jsem si doplnil sám, aby obraz vypadal lépe a vylepšil tak celkovou atmosféru. Pak jsem pokračoval vzdálenější pevninou a detailnější pevninou vpředu. Následovala zpěněná voda na písečné pláži a nakonec jsem si nechal krásnou azurovou tříštící se vlnu a moře.

Animace postupu malby

Níže si prohlédněte animaci postupu ve formátu gif. Obraz má hrubou kompresy, tak že nejsou vidět detaily jako v u obrázků v galerii výše, ale jako rychlý náhled průběžných změn postačí.

Na tento a další obrazy se můžete podívat i v mé galerii.

Pokud se Vám moje práce líbí a chcete mít podobný originální obraz, pošlete mi svou poptávku .

Článek Jak vznikala malba mořské krajiny se nejdříve objevil na Martin Vinš - malované obrazy.

Konkrétně jde o Felice Bonetta při závodu na okruhu Mantova v Itálii roku 1948 s vozem Cisitalia D46. Fotka mě totálně uhranula a tak jsem si řekl že by stálo za to tento výjev namalovat.

Felice Bonetto byl odvážný závodník, který si vysloužil přezdívku „Il Pirata“. Byl silniční závodní legenda, která začala závodit ve 30. letech 20. století, a užil si i krátkou kariéru Formule 1. Byl vášnivým kuřákem, dokonce i během závodu.

Hned jsem si začal zjišťovat detaily o tom nádherném autě a hlavně hledal barevné fotky. Zjistil jsem, že moje vybraná fotka je i specifická tím, že má vůz obnažené šasi. Prakticky jsem nenašel fotku takto upraveného vozu. O to víc jsem chtěl obraz vytvořit.

Jak vznikal obraz Felice Bonetteho na Mantově 1948

Nejprve jsem si nanesl barvy na pozadí a roztahal do „rychlosti“. Vytvořil jsem si rychlou skicu vozu a pak jsem začal dělat tvář Felice Bonetteho.

Od pilota jsem pomalu přešel na rudou kapotu.

Detaily na kapotě a mřížka chaliče a pomalu jsem přecházel ke kolům.

Dataily šasi a náprav, pérování a brzd a nezbytné výfuky.

Pohled ve větším detailu, kde jsem si pohrál i se znakem a názvem vozu CISITALIA na kapotě.

V neposlední řadě jsem si pohrál s pozadím, které jsem zjemnil a přidal „rychlost“. Doplnil jsem stín vozu a prachovou stopu u zadního kola, protože Falice vede svou Cisitalii pěkně smykem.

Nakonec mě napadlo udělat variantu s červeným názvem auta a popisem v angličtině vpravo dole. Asi by seděla víc Italština, ale na tu bych si netroufl.

Jestli se vám obraz líbí tak jako mě a chtěli byste ho mít doma, můžete si ho pořídit kompletně včetně tisku na plátno ve vybraných rozměrech v mé on-line „Prodejně obrazů“.

Na obraz ve větším rozlišní se můžete podívat v galerii.

Pokud se Vám moje práce líbí a chcete mít podobný originální obraz, pošlete mi svou poptávku .

Článek Cisitalia D46 – Felice Bonetto na okruhu Mantova 1948 se nejdříve objevil na Martin Vinš - malované obrazy.

Myslím, že mohu říci, že spolupráce s Pavlem Bartáčkem je skvělá a oboustranně přínosná. Jako jeden z mála, co může číst ještě hrubý text mi dovolí do některých věcí remcat, čehož si velmi vážím.

Prozatím vzniklo 9 obrázků, doprovázejících tuto knihu. Technika kresby je černobílá perokresba s doplňkovou červenou barvou, především kvůli zvýraznění krve 😉 a očí černé bestie.

S autorovým souhlasem bych se s vámi rád podělil o některé útržky z připravované knihy a ilustrace s nimi spojenými.

… Bestie se s neskrývaným opovržením vůči němu pomalu přibližovala k Wilovi a její mohutná postava tak zcela zaclonila výhled z dětských vytřeštěných očí na svého vyčerpaného otce.

„Vem si mě!! Nech ho být!!!“ křičel na ni ze všech sil, zatímco se snažil co nejrychleji se doplazit k jejím nohám, ignorujíc nesnesitelnou tupou bolest v prokousnutém kotníku a roztrženém stehnu. Nevšímala si ho, protože její pozornost uchvátilo malé plačící lidské mládě, jehož hrůzný výraz s nepříjemným srdceryvným pláčem doplnila kaluž dětské moči.

„Wile utíkej!!! Zmiz odtud!!!“ slova se mu ztrácela v jeho vlastním pláči. Dnešní nekončící bezmoc, kterou prožíval od příjezdu na Scottovu farmu, mu vzala veškerou energii a lidskou důstojnost. Sápal se vpřed za bestií, která šla přímo na jeho malého chlapečka, ve snaze ji dohnat a strhnout tak pozornost na sebe.

Blížila se k němu, a i přes četná poranění a smrtící průstřely jednou tlapou převrátila těžký dubový stůl a odhalila tak jeho úkryt. Jako vyplašené kotě se malý Wil odkopal a po čtyřech cupital ke krbu, blíže k ohni. Bestie zařvala, chytla jej jednou tlapou za nohu a vyzvedla do vzduchu. Wilův pláč zesílil.

„Neeeee!!! Ty zmetku!!!! Nech ho být!!! Vem si prosím mě!!!“ Ed zrychlil, ale byl příliš daleko a ztratil mnoho krve z překousnutých žil na noze. Táhl za sebou dlouhou červenou čáru, ve které zanechával poslední zbytky svých sil.

Už byl u bestie, když malému Wilovi …

… Medvěda vzbudil šramot a hlasy před vchodem do jeho jeskyně.

Ty samé povědomé hlasy zaslechl při poslední obchůzce revíru před tím, než plánoval naposledy ulehnout do svého pelechu a usnout tím dlouhým zimním spánkem, při kterém přečká období krutých mrazů. Pocházely od druhu nepřítele, kterého kdysi párkrát poznal a ještě z takové dálky, aby nedošlo k přímému kontaktu mezi nimi. Teď byl ovšem nepřítel před jeho jeskyní a myšlenka na dalšího vetřelce, který mu leze do pelechu, jej donutila zvednout se na nohy.

Čenichem nasál známý pach, který se ještě nepatrně linul z poslední trofeje, ležící u vchodu do jeho království. Nervozita a znovu narůstající vztek jej donutili vyběhnout ven a zanechat tak svůj trůn bez obrany.

Před jeskyní, ve snaze zastrašit nepřítele, se postavil na zadní nohy a hlubokým hřmotem vycházejícím z otevřené tlamy, lemované dlouhými bílými tesáky, zaburácel vstříc příchozí hrozbě.

Odpovědí mu bylo pouze pár nesrozumitelných zvuků, u kterých mu jeho mozek nedokázal rozpoznat lidskou řeč. Proto vyběhl a zaútočil.

„Sakra ten je velkej! Nechte ho vylézt ven!“

„Flinte první rána je tvoje!“

„Sejmu toho zmetka! Jacku pozor, běží na tebe!“

„Áááááááu … pusť mě ty zrůůů … arghh …“

„Jecku! Jime, palte mu na záda! Pozor na Jacka!“

„Áááááá Flinte pomoooc!“

„Jime zdrhej, kreju tě!“

„Flinte pal! Máš ho na mušce!“ …

… Jako první se postavil na zadní Martin kůň a hned na to jej následoval ten Flintův. Chudák měl co dělat, aby oba chytil za otěže a začal je uklidňovat. Koně se teď chovali jako v bezprostředním ohrožení a točili se dokola a divoce odfrkávali. Ihned pochopil blížící se nebezpečí a probodával okolí svým jedním okem, zatímco se Marta vší silou snažila udržet na koni. Přes hukot hořícího ohně nebylo nic slyšet a musel tak spoléhat na svůj poloviční zrak. Rychle vytáhl z druhého pouzdra další pušku a vnutil ji Martě do rukou. Ta ji málem upustila, jak se pevně držela zmítajícího se koně.

„Sakra! Marto, umíš střílet?“

„Já?! Jednou sem to držela v rukou, ale nic víc Flinte …“ točila se na koni jak na kolotoči.

„Miř na všechno, co se hejbe!“ a v rychlosti ji předvedl míření zbraní. „Pohled tam, kam kouká tvoje hlaveň, rozumíš?“

Marta jen zakývala a snažila se jej napodobit.

„Ede!!!“ zakřičel do mlhy v okamžiku, kdy se jeho kůň znovu postavil na zadní. „Ede to sem já, Flint. A je tu se mnou Marta. Ede budu střílet, když se neozveš! Na všechno, co se hejbe vysypu všechno, co mám, proklatě!“

A pak, v jednom místě za domem, směrem od lesa, zahlédl rychle se blížící chlupatý přízrak, jehož rudá světla v místě očí prosvětlovala mlhu, dělící je šedou clonou, rychle se trhající v rytmu klusotu jeho mohutných nohou. Za doprovodu přerývaného vrčení se rychle a neohroženě blížil k nim.
Martu v tu chvíli zradil její vlastní kůň a stavě se na zadní jí shodil do kyprého sněhu. …

… Puma se zarazila a přikrčila, přičemž bojovně otevřela tlamu a vytasila na něj dlouhé tesáky. Zaječela, zapištěla a skočila po zadní kýtě mrtvé laně ve snaze ji urvat a rychle zmizet v dálce. Ed se s nově probuzenou zuřivostí přikrčil a skočil na ní. Puma byla sice stará, ale její reflexy byly pro něj naprosto unikátní. V mžiku se vyhnula Edovu výpadu do strany a zaryla se mu drápy do odkrytého boku. Rychle se po jeho zádech vyšplhala k hlavě a mocně zakousla zuby do mohutné šíje a pevně sevřela. Rvala mu srst na zádech a vytvářela dlouhé krvavé šrámy svými zaťatými drápy, ostrými jak břitva.

Rychle se překulil na záda a snažil se jí setřást, ale puma byla doslova přisátá na jeho těle a kopírovala veškerý jeho pohyb. Hbitě mu přelezla na hruď a zakousla se zespodu do krku ve snaze ho zardousit tak, jako když loví jinou zvěř. Dobře si tuto dovednost pamatovala a za svůj dlouhý věk ji vypilovala k dokonalosti.

Edovi se najednou nedostávalo tolik potřebného vzduchu a začínal se dusit. Vydával ze sebe chraptivé zvuky a neustále se marně snažil svého protivníka setřást. Jednou rukou se opíral o udupaný sníh a druhou se snažil ze sebe strhnout pumu za ocas. Odpovědí mu bylo ještě hlubší zarytí ostrých drápů do pořezané srsti. …

Na tento a další obrazy se můžete podívat i v mé galerii.

Pokud se Vám moje práce líbí a chcete mít podobný originální obraz, pošlete mi svou poptávku .

Článek Ilustrace do knihy Hrůzy v Michiganu se nejdříve objevil na Martin Vinš - malované obrazy.

Z referenčních fotek jsem si udělal dobrou představu o všech postavách a vybral jsem vhodné obličeje. Nejtěžší samozřejmě bylo namalovat a umístit postavy tak, aby to vypadalo reálně. Musel jsem vlastně vytvořit ke hlavám nové napozicované postavy a také přidat letní oblečení. Bylo také důležité si nastudovat loď abych i proporčně věděl jak jsou postavy k lodi velké a správně je na ni umístil. Důležitá v obrazu má být samozřejmě rodina, ale zároveň samotná loď a její označení na přídi. Bylo tedy nutné vybrat vhodný pohled na loď tak, aby v něm bylo vše podstatné a zároveň to i dobře vypadalo.

Měl jsem poměrně jasnou představu jak bude obraz vypadat. Barevně jsem chtěl, aby měl nádech pohody a klidu dovolené na moři. Zvolil jsem tedy pozdní odpoledne se západem slunce, který vytváří hodně teplé barvy.

Po hrubé malbě a nanesení hlavních barev jsem si začal hrát s hladinou moře.

V první řadě jsem chtěl zpracovat pozadí a samotnou loď.

Toto by mohl být v podstatě hotový obraz. Ovšem chybý nám tam trochu život 🙂

OK, začíná nejtěžší část, a tou je posádka. Hrubý náčrt postav a začal jsem makat na hlavě rodiny, doslova 🙂
Další částí se kterou jsem se musel vypořádat bylo světlo, které logicky na referenčních fotkách obličejů bylo pokaždé jiné. Já potřeboval nízké světlo zprava, kde mimo obraz zachází slunce.

Chápu, chce to detail. Bohužel nemohu ukázat referenční fotky, ale výsledek se povedl i podle reakcí klienta na hotové dílo.
Nutno dodat, že obraz bude ve výsledku poměrně velký. Pracoval jsem v rozlišení 14 646 x 9 921 px pro 300 dpi.

Podobně jsem pracoval na všech členech rodiny.

Hotovo, rodina je na palubě.

Níže už je namalovaný obraz v plné své kráse včetně přidaných letících ptáků v pozadí.

Obraz byl vytvářen primárně jako obraz na zeď ve formátu 120 x 80 cm.
Celkově má obraz rozměr 124 x 84 cm. 2 cm po okrajích jsou pak na boky rámů při tisku na plátno.

Na obraz ve větším rozlišní se můžete podívat v galerii.

Pokud se Vám moje práce líbí a chcete mít podobný originální obraz, pošlete mi svou poptávku .

Článek Obraz Rodina na motorové lodi se nejdříve objevil na Martin Vinš - malované obrazy.

A co jsou vlastně ty Védy? Pokud se chcete trochu vzdělat, podívejte se na vedabase.com

Moje představa byla, že na pozadí bude zničené město po nějaké nukleární válce a vzduch je zde téměř nedýchatelný. Celý obraz jsem tedy chtěl ladit do červené barvy.

Ústřední postavou má být samozřejmě Kalki jedoucí na svém rychlém oři Devadattovi, který bude ozařovat okolí a projíždět nepřáteli jako nůž máslem. V hlavě jsem měl jasný obraz, jak se to bude odehrávat, svou představu jsem potřeboval dostat do obrazu. Tomu samozřejmě předcházelo studium koní a jejich pohybů.

Když jsem začal malovat démonské lidi na koních, vzpoměl jsem si na první světovou válku, kde měly i koně primitivní plynové masky a když je mají lidi, měli by je mít i koně. Naopak Kalki je inkarnací Boha, tak že ten samozřejmě ochranné prostředky nepotřebuje, je to superhrdina superhrdinů  😎

V této fázi jsem už měl v podstatě hotové koně Devadattu a začal jsem pracovat na Kalkim.

Chvíli mi trvalo než jsem Kalkiho usadil do správné polohy a konečně byl spokojen i s výrazem obličeje, v kterém jsem chtěl zachytit soustředění. Pak jsem mohl začít pracovat na detailech jako jsou ozdoby a koňský postroj.

Další fází byl jezdec s právě setnutou hlavou, což jsem původně v plánu neměl. Nicméně je tak naznačeno dokonalé zabití dokonalou bytostí. Možná vám přijde drsné, že inkarnace Boha zabíjí tak nemilosrdně lidi, ale je nutné podotknout, že podle Véd je vlastně být zabit Bohem velké štěstí, protože duše zemřelého je okamžitě vysvobozena z koloběhu rození a umírání a jeho duše je přemístěna na nejvyšší božské planety, kde neexistuje nemoc stáří ani smrt  🙂

Níže je pak už hotový obraz. Vlevo přibyl ještě jeden padající jezdec se setnutou hlavou a siluety dalších jezdců na pozadí.

Na tento a další obrazy se můžete podívat i v mé galerii.

Pokud se Vám moje práce líbí a chcete mít podobný originální obraz, pošlete mi svou poptávku .

Článek Obraz avatara Kalki se nejdříve objevil na Martin Vinš - malované obrazy.

Poprvé jsem použil nově vytvořené štětce, které ještě více umocňují strukturu plátna.

Níže už si můžete prohlédnout mou malbu v několika krocích.

Toto už je finální výsledek.

Ještě jsem si zkusil udělat barevnou variantu, ale černobílá je černobílá 😉 .

Na závěr ještě detail.

Na tento a další obrazy se můžete podívat i v mé galerii.

Pokud se Vám moje práce líbí a chcete mít podobný originální obraz, pošlete mi svou poptávku .

Článek Obraz Marilyn Monroe se nejdříve objevil na Martin Vinš - malované obrazy.

Většina lidí tento letoun zná spíš pod nesprávným názvem Messerschmitt Me 109, ale správně je to tzv. „Befko“ a to podle původní továrny Bayerische Flugzeugwerke. Název Messerschmitt továrna přijala až později, ale to už jsem hodně odbočil 🙂 , takže zpět k obrazu. Pro malbu letadel jsem si postahoval pár desítek fotek různých verzí „stodevítek“ a upravoval podle potřeby.

Ještě bych rád podotknul, že tento obraz rozhodně nevznikl jako podpora nacismu, ale jen jako okénko do historie válečného letectva.

Malovat jsem začal nejprve mraky a vzdálenou zimní krajinu. Měl jsem už v hlavě, kde budou jendotlivé prvky rozmístěny, tak že jsem záměrně nepracoval úplně po celé ploše.

Pak jsem si rychle načrtnul „stodevítky“, jak bych je chtěl mít umístěné v obraze.

Následně jsem začal na nebližším „befku“ pomalu dělat detaily.

Když jsem byl spokojen, přešel jsem na druhý letoun.

Obě letadla jsem měl tak nějak udělané a začal jsem laborovat nad umístěním vzdálenějšího „befka“ a malováním dalších prvků v obraze.

Nakonec jsem stodevítku umístil níž a více doprava, přidal jsem mechanika, sudy s palivem a nahrnutý sníh.

Nyní už jsem měl jasno, přibylo ještě jedno „befko“ a další mechanici. V popředí detaily suché trávy čouhající ze sněhu a na oblohu jsem nakonec ještě domaloval dvě „štuky“ (německé střemhlavé bombardéry Junkers Ju 87), kterým startující Bf 109 F budou dělat doprovod v následující misi ;-).

Nakonec ještě detail na ústřední „stodevítku“.

Na tento a další obrazy se můžete podívat i v mé galerii.

Pokud se Vám moje práce líbí a chcete mít podobný originální obraz, pošlete mi svou poptávku .

Článek Obraz JG 53 na východní frontě roku 1941 se nejdříve objevil na Martin Vinš - malované obrazy.